Článek
Babička zrovna seděla na rozpáleném betonovém dvorku a nateklé kotníky si chladila v červeném plechovém lavoru se studenou vodou. Dívala se na modré oko malého bazénku, do kterého kdyby si sedla, tak by se všechna voda vylila ven. A začala vyprávět. O své tchýni. To prý byla pěkná mrcha!
Podle všeho měla prababička hodně mužů a měla jsem pocit, že jí to babička tak trochu dost závidí. Přes svůj sexuální apetit a krásu byla ovšem prababička chudá jak kostelní myš, navíc svobodná matka. Děda vyrostl v mrštného kloučka, který prý lezl na kdejakou tyč na klepání koberců před přerovským činžákem, tam u nádraží. A tak prababičku napadlo, že by ho mohla prodat cirkusákům. Cirkusáci byli nadšení. Děda ještě víc. Mohl dělat salta, skákat na trampolíně a byl by prý z něj slavný akrobat. A cirkusáci navíc dobře vařili.
Jenže prababička se trápila, měla výčitky svědomí, že takhle kluka od sebe odstrčila, a tak raději vykoupila dědu zpátky. Děda už nežije a nemůžu se ho na to zeptat, ale je pravda, že byl mrštný gymnasta a uměl to na kladině i na bradlech. Dělal správce tělocvičny a občas mi ukazoval, jak se skáče přes kozu a dělá salto. Nikdy by mě nenapadlo, že se to naučil v cirkuse.
Možná jsem se málo ptala. Ne, neptala jsem se vůbec. Měla jsem pocit, že děda je jen dalším důchodcem, co se furt dívá v televizi na tenis. Nikdy jsem se s ním pořádně nebavila a babička teď možná vypráví i za něj. Plete páté přes deváté, ale je to mnohem silnější zážitek, než když jsem u nich bývala jako malá na prázdninách, vespolek jsme sedávali u obrazovky a o životě hlavně mlčeli.
Teď chytám ty drobty orálních dějin a dávám náš rodinný příběh horko těžko dohromady. A když si pomyslím, že takhle nějak se to má i s těmi velkými, opravdickými dějinami…
