Článek
Přišel mi odvozit z baráku vymlácenou příčku mezi dvěma pokoji, kterou obrovskou palicí den předtím v alkoholovém opojení rozmlátil kamarád, který má pro změnu přezdívku Bubla.
1.9 uviděl ráno po příchodu do práce na mém stole tester alkoholu. Zeptal se, co to je, tak jsem mu to vysvětlil. Okamžitě do toho přístroje začal dýchat a naměřil si 1.9, potom se mi omluvil, že musí pro cigarety do sklípku. Vrátil se s flaškou rumu a začal odvážet suť. Asi po půl hodině práce si vždy dal cigaretu a lokl si rumu a hned zase do práce. V poledne nadýchal zase 1.9 a večer, když jsem ho vyplatil, tak opět 1.9. Vykládal jsem o tom druhý den v hospodě U Švandy, ale nikdo mi nevěřil, i když se docela bavili.
Další den přijel Bubla na brigádu a našel u mě 1.9. Vzpomněl si na včerejší debatu a vyzval schválně 1.9, aby dýchnul. Bylo krásné průzračné ráno, ptáci zpívali, na trávě se třpytila rosa a 1.9 nadýchal s přehledem 1.9. Bubla přesto nevěřil. Po několika hodinách práce, kdy Bubla natíral plot a 1.9 plnil kontejner, 1.9 opět nadýchal 1.9 a Bubla konečně uvěřil.
Co z toho plyne? Nic. Prostě některé věci se stávají, a když je navíc můžeme exaktně změřit, nezbývá nám než začít věřit. Ale je pravda, že před 1.9 jsem tester alkoholu na další dny schoval. Pokud by náhodou nadýchal jindy něco jiného, život už by nebyl tak hezký.