Článek
Do second handu Hilde tanzt (číslo popisné 20) se skoro nevejdeme – málem musíme dveřmi odtlačit posluchače sedící na sofa. Zhruba dvacítka dalších pozorně dřepí na různorodé sbírce židlí a seslí – a vepředu, u pultu, sklání hlavu slovenský prozaik Pavol Rankov. Přečte kousek ze svého románu Stalo se prvního září (nebo někdy jindy) (česky Host 2010).
Historie tří chlapců soutěžících o krásnou dívku, kteří se shodnou, že se sejdou každého prvního září, a poprvé se tak stane v roce 1938, přítomné zajímá a baví. Z ukázek je znát noblesa románového vyprávění s velkým příběhem, humorem a nadhledem.
Rankov popisuje, jak jeho otec ve stáří vyprávěl barvité příhody ze svého života, které vždy uzavřel skeptickou poznámkou: „Ale koho by to dnes zajímalo?“ A jak mu spisovatel daroval sešit a poprosil ho, aby do něj své vzpomínky zapsal. Řada z nich se pak objevila v knize. Rankov do ní přispěl i vlastním zážitkem: jak se jako dítě vyklání z okna, tetelí se radostí a jeho matka vedle něj pláče. Je srpen 1968 a po ulici projíždějí sovětské tanky okupující Československo.
Když program skončí, hledají němečtí posluchači různé spojnice mezi historickými událostmi z Rankovovy knihy a současnými pohyby velkých dějin.
Georg-Schwarz-Strasse, v níž se nacházíme, bývala živým, oblíbeným místem. Po sjednocení Německa ale zchátrala. O její obnovu se nyní snaží provozovatelé zdejších kaváren a dalších obchůdků. Mají podporu radnice, na úroveň jejich podniků dohlíží místní umělecká rada. Cílem je vytvářet město k životu: na jedné straně zdánlivá samozřejmost, na druhé ambiciózní plán. Jeho smyslem je vlastně bránit té velké historii, aby se opakovala.