Článek
Takto se z pohledu statistiky v každém z nás míchají nejrůznější položky, jejichž suma, jakkoli se zdá být nemožná, dává v průměru dohromady docela celistvou figuru. Prodavač na rohu je ráno milý, večer protivný, aniž by to znamenalo, že se jeho osobnost kolem poledne štěpí. Osobnost totiž není to, co vyjde, když zprůměrujeme vlastnosti, vlohy a schopnosti. Je proto zcela zásadní rozdíl mezi bramboračkou, jejíž chuť je dána průměrnou hodnotou jejích ingrediencí a nemění se, dokud je jedlá, a člověkem, který se nutně vždy odlišuje od jakéhokoli průměru čehokoli, takže je stále nějak někam vychýlený.
Není to vždycky příjemné, neboť to může v očích společnosti hraničit s nepřizpůsobivostí, a snad právě proto se tu a tam vynořuje touha, či dokonce autoritativně vznášený požadavek vyváženosti, to jest zprůměrování. Kdo řekne plus, měl by dodat i minus. Je-li řeč o problémech s drogami, je třeba také říci, že existuje protidrogová policie, byť to nemá znamenat, že je to jedno a totéž. Každý správný literární detektiv, jak je třeba dodat na vysvětlenou jeho neobyčejných schopností, má myšlení zločince, aniž se tím stírá rozdíl mezi jedním a druhým. A když se dozvíme, že jedna strana obhajuje prohibici a druhá ji odmítá, není to žádná informace, protože takový je průměrný stav věcí.
Vyváženost má prostě svá nečekaná úskalí. Patrně je třeba vzít na vědomí, že realita je zrovna tak nevyvážená jako každý z nás a že průměrné hodnoty čehokoli mají význam pouze globální, nikoli však lokální. A zde je pak skutečný pramen všech nesnází se světem, v němž žijeme a který se snažíme (marně) chápat či předvídat: neexistuje v něm plynulý přechod od globálních znalostí k lokálním případům. Fyzikální zákony jsou globálně platné, předpověď počasí, která se o ně opírá, vždycky nejistá. Čím preciznější je obecný návod na používání smartphonu, tím více nejasností se objevuje při zacházení s ním. Právě proto jsou hluboké univerzální pravdy vyvažující všechna pro a proti v konkrétní situaci bohapustý žvást a posluchače spíše ochromí, než povznesou.
Je prostě třeba zvyknout si na to, že skutečné pravdy jsou vždy sporné a stanou-li se obecně platnými, připomínají svou vyvážeností bramboračku, které je už ale natolik uleželá, že se stala nepoživatelnou. Názor neleží uprostřed mezi krajnostmi, nýbrž je to radikální vychýlení. Nikoli ovšem libovolné či bezdůvodné, protože je motivován snahou odhalit trhliny v průměru, vytvořit novou menšinu uprostřed většiny. A bez nároku na to, že se jednou stane většinovým a zvrhne se v obecnou poučku. Zlatá střední cesta není cesta nejprůměrnější: je to lokální zneklidnění v samém středu globální pravděpodobnosti.