Hlavní obsah

Malá úvaha Miroslava Petříčka: O obalech

Právo, Miroslav Petříček, SALON

Slavný román Josepha Rotha Pochod Radeckého začíná poněkud komickou, avšak památnou příhodou. V bitvě u Solferina zachrání poručík Trotta ze Sipolje císaři Františku Josefovi I. život. Jeho čin vejde do čítanek. Avšak hanebně upraven: ač byl Trotta pěšák, příslušný článek líčí, jak se k ohroženému panovníkovi přiblížil na zpěněném ryzákovi a šavlí ničil nepřátelské jezdectvo.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Miroslav Petříček

Článek

Trotta je vesničan a lež nesnáší. Probírá věc s notářem, který jej poučí: „Všechny historické činy se pro školní potřebu upravují.“ Trotta (stejně jako pak i jeho rod) je touto epizodou osudově poznamenán, ale to nás již nemusí zajímat. Je totiž poučná i nějakých sto padesát let od řečené čítanky. Jen ji musíme zformulovat moderním jazykem: reálné události je třeba typizovat, mají-li se stát tele-komunikovatelnými.

Jestliže Trotta zachránil císaře jako pěšák, a nikoli jako kavalerista, má to pro něj samého nesmírný, obtížně sdělitelný význam, právě proto, že zcela individuální a jedinečný. Čtenářům čítankových příběhů je to jedno, ti očekávají dramatické vylíčení situace a zpěněný kůň mění suchou zprávu v legendu. Takto, a nikoli jinak, se to muselo stát! Muselo? Jistě, protože pouze v tomto balení zapadá událost do příslušného rámce monarchistické ideje, která přesahuje realitu a umožňuje její snadnou čitelnost. Neboť jasný a srozumitelný význam mají pouze ty události, které – dobře zabalené i rozbalitelné – lze zaznamenat do dějin a učinit povinnou školní četbou.

Nelze však nevidět paradoxy, které tato převaha obecného nad zvláštním a ryze individuálním přináší a jichž jsou plné například bulvární noviny. Ty pronikají do nejsoukromějšího soukromí kohokoli, kdo je alespoň částečně mediálně přitažlivý, a výsledkem, který se předkládá čtenářům, jsou zcela standardizované příběhy. Ale právě to jim dodává na věrohodnosti. A právě proto vstupují ti, o nichž je v nich řeč, do dějin, jakkoli se nás tu a tam může zmocnit pocit, že s těmito dějinami máme sotva co společného.

Jako bychom se postupem času stále více stávali konzumenty zboží, které je důvěryhodné právě proto, že v ničem nepřesahuje rámec toho, co jsme si zvykli očekávat. Skutečné novinky jsou nedůvěryhodné a nepravděpodobné. Na druhé straně: mezi stejným a stejným se těžko vybírá. Ale i tato nesnáz má řešení. Například v supermarketech bez ohledu na značku je všechno, co se tu nabízí, zhruba stejné. A přesto si praktický zákazník dokáže vybrat to své. Dává prostě přednost tomu zboží, které se dá doma snadno rozbalit, aniž by se přitom zamotal do patentních odtrhovadel a musel zápasit s podezřele přilnavými fóliemi jako s klubkem hadů.

A tak jsme zase zpátky u čítankových příběhů, třebaže ambaláž vypadá jinak, moderněji.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám