Malá úvaha Miroslava Petříčka: O literatuře

Vycházejí knihy špatné, dobré i výborné – a ty výborné jsou nepochybně po zásluze též oceňovány, mluví se o nich a po nějakém čase jsou i odborně anatomizovány a vykládány. Avšak: objevují se mezi nimi také knihy zcela mimořádné? Záporná odpověď se zdá být, žel, nevyhnutelná. Svádí k ní nakonec i sám seznam nositelů Nobelovy ceny za literaturu, jenž se zdá být výsledkem kompromisu mezi kvalitou a regionální vyvážeností.

Řečeno s nikoli přemrštěnou mírou nadsázky: literatura dnes spíše přežívá, než žije. To neznamená, že je mrtvá nebo že skomírá. Opak je pravdou: její životaschopnost je v éře digitalizace obdivuhodná, avšak obdiv platí spíše její nevykořenitelnosti a vytrvalosti než čemukoli jinému. Je samozřejmou součástí kultury, přitom se však zdá, jako by se v době, kdy se duch z knihoven přestěhoval na internet, začala obávat, že vypadne ze hry, jako by se najednou začala o své přežití strachovat, a proto dává najevo, jak je potřebná, ba adaptabilní. Neodvažuje se už produkovat díla, která by ohrožovala její sociální statut, to jest problematizovala a následně čtenáře uváděla ve zmatek. Tvoří pouze možné, nikoli nemožné světy. Jinak řečeno: usiluje o literární korektnost. Dokonce i tehdy, když provokuje, je v mnoha případech odvázaná jen tak, aby plnila obecná očekávání.

Právě proto jsou mezi lepším a horším pouze měřitelné rozdíly: oceňovaná díla reprezentují mnohá jiná; odlišují se od těch, jež jsou jim téměř rovna, avšak mají jen v menší míře to, čím nad ně ta lepší vynikají. Zatímco rozdíl mezi mimořádnou knihou a knihou výbornou je rozdíl neměřitelný, protože jsou nesouměřitelné.

Příčin je jistě více, nicméně jedna se zdá být zcela zřejmá: literatura se těší obecnému uznání, aniž o ně musí usilovat. To je ale stav, který o ničem nevypovídá, protože obecné uznání je cosi, co má blízko k ospalosti. Kniha je předmětem běžné spotřeby, kterou je třeba uspokojovat. Literární korektnost, jež je rubem této letargie, je stroj produkující z různých polotovarů různé poživatiny. Některé nestojí za nic, jiné jsou dobré a najdou se i výborné. Cokoli nadto je ovšem nepřijatelné, neboť by mohlo způsobit nevolnost a křeče.

Potíž je pouze v tom, že literatura dospěla do stavu obecného respektu tak, že si jej vynutila knihami, které s ním nijak nekalkulovaly. Z toho pak plyne, že obecné uznání má svou cenu jen tam, kde se uznává i navzdory snaze uznávajících popřít to, co uznávají.