Máchův nepodarek. Sloupek Štefana Švece

Podivnou čtyřslokovou báseň, která následuje hned za věnováním pekařskému mistru Hynku Kommovi a začíná slovy: „Čechové jsou národ dobrý! / Nešťastný, jenž v nouzi lká, / nechť se k Čechovi obrátí, / ten mu rychlou pomoc dá…“ Podobné hurávlastenecké deklamování tvoří i zbytek veršovánky. Zní to ještě hůř, než když něžný dekadent Karel Hlaváček nečekaně vydal silácké Sokolské sonety.

O vysvětlení, proč Mácha tu příšernost před Máj předsadil, se literární historici pokusili mockrát. Někteří tvrdili, že jde o součást dedikace pekaři Kommovi, který na Máj nejspíše přispěl finančně s národoveckou motivací. Jiní v předzpěvu Máje viděli vějičku pro cenzuru. Ještě další měli za to, že Mácha předvídal námitky soudobé kritiky o svém nedostatku vlastenectví a snažil se jim předejít.

S nejpravděpodobnějším a nejzajímavějším řešením ovšem přišel František Černý ve sborníku Prostor Máchova díla. Všiml si, že předzpěv vyšel ještě za Máchova života i s notami jako písnička. Zjistil také, že o podobný hudební text se tehdy pokusila i řada jiných básníků a spisovatelů – Čelakovský, Štěpánek, Chmelenský a další. A udělal závěr.

První polovina 19. století je dobou dospívajícího nacionalismu. Vzmáhající se evropské nárůdky si podle svých sil oprašují, tvoří a vybírají národní symboly včetně společných písní. A básníci se svými pokusy o celonárodní zpěv do téhle snahy zapojují. Mácha prostě chtěl napsat národu budoucí hymnu (i když se tomu tak ještě neříkalo).

Vladimír Macura popsal naše národní obrození jako druh hry. Něco jako Minecraft, ve kterém si německy vzdělaní intelektuálové vyberou, že stvoří nový svět, postavený na české řeči. Harold Bloom zase uvažoval o literatuře jako o souboji mezi autory, kdo je lepší. Předzpěv k Máji byl Máchův pokus vyhrát jeden ze soubojů v obrozenské hře. Dát národu píseň, kolem které se sjednotí. Zvlášť když už sám znal a rád si prozpěvoval jiného adepta na tuto trofej: Tylův a Škroupův hit Kde domov můj. Proto své písni věnoval prestižní místo hned v úvodu předpokládaných Spisů, za jejichž první díl Máj označil.

Soutěž o národní píseň nakonec vyhrál Tyl. Mácha se zase stal národním básníkem a obecně uznávaným géniem. Velká hra obou literárních rivalů byla úspěšná, i díky nim mluvíme česky. Z dnešního pohledu směšný předzpěv k Máji byl jednou ze slepých odboček na cestě k tomuhle cíli.