Krvavé prachy. Martin Scorsese a jeho návrat k osedžským masovým vraždám

Jejich jmění k sobě ale brzy přitáhlo pozornost bílých kolonizátorů. Ti se přižeňovali a přivdávali do místních rodin, aby skrze dědictví přišli k indiánské půdě a majetku. Takový postup byl ale pro některé z nich příliš zdlouhavý. Běloši chtěli cizí bohatství hned. A tak začali své sousedy a příbuzné vraždit. Jednoho po druhém, uprostřed noci i za bílého dne.

Americký spisovatel David Grann o těchto událostech, při výuce dějin USA obvykle zamlčovaných, napsal knihu pohybující se na pomezí detektivky a literatury faktu. V češtině vyšla v roce 2019 pod názvem Krvavé prachy. Osedžské masové vraždy a zrod FBI.

Grann se zaměřuje hlavně na policejní vyšetřování, které vedle jednotlivých pachatelů odhalilo i zlo, jež psycholog Philip Zimbardo označuje jako „systémové“. Tedy zlo, kterým je prorostlá celá společnost.

Tváře temnoty a krvavá podstata moderní Ameriky odjakživa fascinovaly i režiséra Martina Scorseseho, který se Grannovu knihu rozhodl zfilmovat.

Přes tři hodiny dlouhé drama se drží původního názvu publikace – Zabijáci rozkvetlého měsíce. V jeho středu ovšem oproti předloze nestojí federální agent Tom White, přijíždějící do Oklahomy na příkaz J. Edgara Hoovera, prvního ředitele FBI. Adaptace, premiérově uvedená letos v Cannes, volí odlišný vypravěčský přístup.

Leonardo DiCaprio sice původně měl hrát Whitea, ale stejně jako Scorsesemu mu na tomto způsobu rámování osedžských vražd něco nesedělo.

Uvědomili si, že by šlo jen o další příběh, který na indiány pohlíží zvenčí, očima bělochů, a není dostatečně vnímavý vůči jejich kultuře.

Scorsese a scenárista Eric Roth, mimo jiné držitel Oscara za Forresta Gumpa, proto již téměř hotový scénář radikálně přepracovali. Jádrem filmu, který se už hraje i v českých kinech, nakonec není vznik FBI, ale mezirasové manželství Ernesta a Mollie Burkhartových.

Mollie (hraje ji Lily Gladstoneová) je zámožná indiánská žena, která se provdala za bělocha Ernesta (právě toho nakonec ztvárnil DiCaprio), navrátilce z války.

Mollie je dost inteligentní, aby chápala, že prostomyslný Ernest touží primárně po penězích. Stejně jako všichni ostatní běloši v rezervaci. Zároveň však oceňuje jeho vybrané způsoby a úctu k osedžským tradicím. Když jí do očí říká, že ji miluje, nemá důvod mu nevěřit. A my také ne.

Pochybnosti o upřímnosti Ernestových citů ale postupně narůstají. Na rozdíl od Mollie od začátku vidíme, že se řídí spíše příkazy svého strýce, velkostatkáře a bezcitného manipulátora Williama K. Halea (Robert De Niro), než vlastním svědomím. Právě Hale za podpory dalších bělošských podnikatelů a mlčenlivého přihlížení místního šerifa organizuje masakr Osedžů a rozšiřuje svůj vliv.

Zatímco přibývá mrtvých a roste sebevědomí vrahů, kteří jsou stále méně a méně opatrní, vyšetřování stagnuje.

Jak později trefně poznamená jeden z detektivů, „máte větší šanci někoho odsoudit za nakopnutí psa než za vraždu indiána“.

Rozpolcený Ernest rozšiřuje plejádu Scorseseho násilnických, nevyrovnaných antihrdinů z filmů jako Taxikář, Zuřící býk nebo Mafiáni. Doma láskyplně pečuje o Mollie, oslabenou pokročilým stadiem cukrovky. Venku mezitím chladnokrevně vyvražďuje její rodinu, aby neztratil strýcův respekt.

Ernest tu není zosobněním čistého zla, ale slabochem bez morální integrity, co kvůli mamonu zrazuje lidi, kteří mu důvěřují. Jeho chování, potažmo dění v rezervaci pak reprezentuje zmenšený model genocidní zrady, jíž se běloši dopustili na všech původních obyvatelích Ameriky.

Zabijáci rozkvetlého měsíce se nevyznačují stejnou dravostí a krvavostí jako Scorseseho předchozí studie násilí rodícího se z chamtivosti, rasismu a přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Elegický tón a rozvážné tempo prozrazují ruku mistra, který se nepotřebuje předvádět. Na naléhavosti to ale filmu nijak neubírá.

Jde o western z dob, kdy už byl Západ víceméně dobyt, o černočerné krimi i drásavé melodrama. Především je to ovšem monumentální, mnohohlasá a nadčasová kronika morálního rozkladu společenství, které na první místo postavilo peníze. Navzdory vědomí, že tím bude příští generace připravena o budoucnost.

Osedžové doplácejí na svou laskavost a důvěřivost. Včas nerozpoznali, že se s nimi – stejně jako s jinými minoritami – nepočítá ve vizi světa, kterou bílá majorita agresivně prosazuje.

Pozorovat rozpínání cynismu a chamtivosti a bezostyšnou snahu o vyhlazení celého národa je bolestivé a frustrující i proto, že máme dost času proniknout hlouběji do komunity, kterou tvůrci s pozorností k nejmenším detailům přivedli k životu. Podobně jako při čtení tlustého románu se pomalu noříme do fikčního světa a stáváme se jeho obyvateli.

Také Scorsese strávil mnoho času v Oklahomě, aby lépe porozuměl indiánským zvyklostem. Natáčení vnímal jako formu pokání za zločiny, na nichž nese svůj díl viny – ostatně jako každý příslušník západní civilizace postavené na vykořisťování, vyvražďování a přisvojování si cizích zásluh.

Na výrobě filmu, kterou zahájila modlitba indiánského stařešiny, se podílely stovky Osedžů a vše probíhalo s posvěcením vrchního náčelníka. De Niro i DiCaprio se naučili místní jazyk, který tu zazní v mnoha scénách, často bez titulků.

Pro diváky je ale podstatné, že Scorseseho fascinace osedžskou kulturou se promítla i do příběhu.

Srdcem a duší filmu, podobně jako v jeho nedávném Irčanovi, nejsou muži, ale žena. Navíc indiánka. Mollie je tichá, ostražitá, rezervovaná, vyzařuje z ní důstojnost.

Oproti stereotypním „squaws“ z klasických westernů jí ale není souzeno jen stoicky trpět. Aby přežila ve světě, kterého se zmocňují běloši, musí své skutečné pocity skrývat. Díky intuitivnímu herectví vynikající Gladstoneové přesto vidíme, že prožívá touhu, chtíč, rozčarování, smutek i vztek.

Její lidskost, kterou si dokáže zachovat až do posledního a nejmrazivějšího dialogu s Ernestem, zůstává jediným pevným bodem rozpadajícího se světa. Nevzdává se lidskosti ani poté, kdy už je okolní půda tak nasáklá krví a ropou, že v ní nemůže zapustit kořeny nic dobrého.

Než se vyšetřování zhostila FBI, přesáhl počet zavražděných Osedžů dva tucty. Federální úřad navíc všechny mordy nevyšetřil a mnohé zatajil. Velká část území na místech, kde se příběh odehrává, je dodnes v rukou bělochů. Patří jim pochopitelně i práva na těžbu ropy.

„Lidi na to zapomenou,“ zadoufá v jednu chvíli William K. Hale, který si je svým amorálním počínáním později tak jistý, že se už ani neobtěžuje smývat pomyslnou krev z rukou.

Zabijáky rozkvetlého měsíce Scorsese natočil i proto, abychom nezapomněli. Se spravedlivým rozhořčením a upřímným zaujetím pro indiánskou kulturu vznáší jeho film nárok na navracení důstojnosti těm, jejichž životy byly kdysi přepočítány na dolary.