Článek
Objevila se i úplně absurdní otázka, zda by se ženy vůbec měly věnovat vrcholovému sportu. Například podle místopředsedy olympijského výboru Zdeňka Haníka je Koukalová jedním z mnoha příkladů toho, že ženy špatně snášejí konkurenční prostředí. České olympioničce se dostává přezíravých doporučení, že by měla být vděčná, milá – a hlavně zticha.
Málokdy se přitom v českém mediálním prostředí objeví tak brutální přerámování problému. Koukalová v knize popisuje tlak, kterému čelila, a psychické potíže, jež z toho pramenily. K těm se počítá i anorexie a bulimie. Namísto toho, abychom řešili, jak jsou poruchy příjmu potravy a narušené vnímání vlastního těla zvlášť u žen časté, byť nezřídka skrývané (sama Koukalová v době, kdy poruchou trpěla, vyhrávala medaile), bavíme se o tom, zda neměla biatlonistka raději zůstat i nadále jen usměvavou sportovní ikonou nebo zda není chyba už v tom, že ženy profesionálně sportují.
Kniha Jiná Gabriela Koukalová se přitom dotýká důležité věci: a sice, že společnost o podobných potížích často slyšet ani nechce. Koukalová zmiňuje, že když začala opět přibírat, ptal se její trenér, který v té době už o její bulimii a anorexii věděl, jestli se všechno zase nemůže vrátit k tomu, co bylo. A právě apel na líbivé vnější zdání a výkonnost a slepota k tomu, co za nimi stojí, je přesně tím problémem, ke kterému olympionička promlouvá.
Ženské tělo je totiž stále vnímáno v prvé řadě jako nástroj, který má být pěkný, poslušný a zdatný. V okamžiku, kdy se některá žena ozve a tuto představu naruší, snaží se ji celá řada hlasů vykázat z debaty jako hysterickou nebo nekompetentní. A zdaleka se to netýká jen vrcholového sportu. Stále ještě nechceme nic slyšet o porodech, potratech, stárnutí. Staré ženy jsou třeba v českých filmech a seriálech přinejlepším legračními postavami a jejich těla fungují buď coby zdroj humoru, případně jako něco, co má zůstat zahaleno a neupozorňovat na sebe. Místo toho si ukazujeme jen velmi pečlivě vybraný výřez reality: úspěšné sportovkyně, fit matky, svěží seniorky…
Pokud však budeme jiné než idealizované případy odsouvat do pozadí, brzy nás obklopí výhradně těla, která budou sice pěkná, poslušná a zdatná, ale zároveň v nich nebude kousek života a budou fungovat podle cizí vůle. A o takovou společnost není proč stát.
Martin Moravec, Gabriela Koukalová
Martin Moravec, Gabriela Koukalová Jiná Gabriela Koukalová
Petr Koukal