Článek
Pravdou zůstává, že prostý jazyk stává se mládeži nečitelným. I tak kratochvilná kniha jako Nezbedný bakalář Zikmunda Wintra je svou milou nápodobou češtiny 16. století pro mladé míň srozumitelná než rap v gangsterském slangu angličtiny.
Naštěstí existuje řešení, dokonce několik. Ondřej Neff přepisuje Julese Verna do vět pro pitomce. F. A. Brabec udělal z Erbenovy Kytice, Dykova Krysaře a Máchova Máje psychedelické filmy. Komiksů podle Shakespeara, Lovecrafta a jiného krvavého braku vznikají celé knihovny. Audioknihy konkurují podcastům.
A je tu i řešení další, dosud nevyzkoušené. Všichni víme, jak mladí dnes komunikují. V podstatě nemluví, jen píší do různých aplikací krátké výkřiky provázené obrázky. Barevné miniaturky, zvané emotikony, nahrazují výrazy obličeje, jichž už teenageři nejsou mocni, neboť jim zakrněly všechny svaly včetně mimických.
Nejsou malé bolesti. Sloupek Štefana Švece
Co to má společného s literaturou? Všechno! Přidejme pár smajlíků do klasického textu a děti porozumí.
„Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala 👀do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala 💋 to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka 👁, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky ❤, dávno tomu, co mne posledně žehnaly ✝ staré její ruce! 🙌 – Není více dobré stařenky! 👎Dávno již odpočívá v chladné zemi! ⚰️“
Jak krásné bude vidět příslušníky generací Z a alfa, kterak hromadně otevírají knihy, aby se mohli dojmout verši.
„Manon je motýl 🦋 / Manon je včela 🐝/ Manon je růže 🌹, hozená do kostela 🕍/ Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel ◇ / Manon je rozum 🧠, který mi uletěl 🤪.“
Není třeba, abychom nad mladými lidmi 👶lámali hůl 🦯.Však my je k té literatuře ✍přivedeme🪓🔪🔫!
