Článek
Jeho útlá knížka Teorie nevzdělanosti je brilantní fackou všem žvanilům a šejdířům, lhostejno, zda voleným politikům či kariérním byrokratům, kteří se zaklínají frázemi o vzdělanostní společnosti.Liessmann podrobně, zaujatě a hlavně nevyváženě, aniž by se staral o politickou korektnost či jiný podobný alibismus, popsal v devíti kapitolách, co se děje s evropskou vzdělaností a vzdělávacím systémem. Podle něj jde do kopru. Proč?
Bída evropských vysokých škol má jméno Boloňa. Přestavba evropského postsekundárního vzdělávacího sektoru dohodnutá evropskými ministry školství v roce 1999 v Boloni, která se řídila především angloamerickým vzorem třístupňového systému, byla nesená myšlenkou vytvořit jednotný evropský vysokoškolský systém, aby se zvýšila srovnatelnost a tím mobilita vědců a studentů. Testování PISA, evaluace, analýzy a hlavně zaklínání reformou je podle Liessmanna dálnicí do pekla, kde pod kotle místo skutečných vzdělanců přikládají manažeři vzdělání. S odkazem na Adornovu Teorii polovzdělanosti (1959) soudí, že problémem naší epochy není polovzdělanost, nýbrž absence jakékoliv normativní idey vzdělanosti, z níž by bylo ještě možné odvodit něco takového, jako je polovzdělanost.
Podle Liessmanna nejde o nějakou chybku v jinak fungujícím uspořádání, nýbrž o logický důsledek vadného systému: Nevzdělanost dnes není ani individuálním selháním, ani výsledkem chybné vzdělávací politiky. Nevzdělanost je osudem nás všech, protože je nutnou konsekvencí kapitalizace ducha. Neboli: Nejde o vzdělání, nýbrž o… povrchní slátaninu vědění, která postačí právě tak k tomu, aby byli lidé flexibilní pro pracovní proces a disponibilní pro zábavní průmysl.
Pro řadu autorů německého jazyka je v posledním století klíčem k odhalování nemocné společnosti jazyk. Liessmann mezi ně bezesporu patří. Například co dnes znamená pojmenování pro vzdělanost klíčové instituce: …skurility typu „Univerzita pro vědeckou etiku“ nebo „Univerzita pro psychoterapii“ dokumentují bez ohledu na kvalitu speciálního vzdělání, jež tyto instituce nabízejí – pouze to, že pojem univerzity je zcela vytunelován. …s tím, čím kdysi univerzity bývaly, mají společné jen jméno.
Podobně je to s jiným klíčovým slovem: Reforma, která se jako četné renesance evropské kultury vyznačovala vůlí návratu k počátku a znovuzískání ztraceného vědění, se převrátila v pravý opak, ve všeovládající bezhlavý úprk „stále dál a vpřed“. (…) Reformátoři naší doby nedělají v podstatě reformy, ale převraty. Jazykem počínaje a volebními strategiemi konče, všechno prostupuje duch rychlé a prudké změny poměrů. Pokud je někde příliš cítit ve vzduchu puč, narychlo se přijmou zákony a všechno probíhá „ rychlostí přepadení“, jak píšou dokonce i média reformám nakloněná. Dnešní reformátoři opravdu milují, když to fičí, čím rychleji se reformy provedou, tím lépe. A pokud se něco samým opojením rychlostí nezdaří podle plánu, je nejvyšší čas pro novou reformu.
V čem tedy podle Liessmana žijeme? V antiosvícenství, v celosvětově vládnoucím neofeudálním kapitalismu, v němž reformní ideologie je neoliberální karikaturou fantazmatu Lva Trockého o permanentní revoluci.
Četba Liessmannova demaskujícího pamfletu připomíná prózy, úvahy a dramata jeho krajana Thomase Bernharda. I účinkem. Protože jak to vypadá v Česku? V jakém stavu je školství, s jakými argumenty je osekávána a podkopávána Akademie věd? Až zas bude nějaký český politik žvanit o vzdělanostní společnosti, které lze dosáhnout jen prostřednictvím školských a dalších reforem, asi se budu taky shánět po platu vajec. Zkaženejch.
Konrad Paul Liessmann
Konrad Paul Liessmann Teorie nevzdělanosti
Konrad Paul Liessmann Teorie nevzdělanosti Omyly společnosti vědění
Konrad Paul Liessmann Teorie nevzdělanosti Omyly společnosti vědění Přeložila Jana Zoubková.
Academia 2008