Článek
Román Čtyři kamarádi jste napsal před 10 lety. Vzpomenete si, co vás tenkrát inspirovalo?
Zkusím to, ale je to pro mě velká cesta časem. Čtyři kamarády jsem věnoval úseku života, kdy člověku končí období bezstarostnosti a ocitne se ve věku, kdy by už měl mít zodpovědnost. Snažil jsem se psát co nejupřímněji, vylíčit svůj způsob života. I když každý si samozřejmě přeje trošku pozměnit minulost, když vzpomíná, nebo když si prohlíží staré fotky. Chtěl jsem zachytit svůj osobní i umělecký život tak, abych ho měl v knize znovu před sebou.
Čtyři kamarádi představují čtyři archetypy. Měl by čtenář za jejich charaktery hledat určitou symboliku, nebo jste pouze čerpal z vlastních přátel?
Myslím si, že přátelé jsou pravá rodina, kterou jsem si sám zvolil a obklopil se jí. Člověk si nevybírá přátele podle toho, jestli se mu podobají, ale jak ho doplňují. Sám představuje jeden dílek z koláče a kamarádi dotvářejí zbytek. Alespoň ti moji takoví jsou. Možná proto ten dojem čtyř archetypů.
Takže jste také podnikl pánskou jízdu po Španělsku?
No jistě. Třeba jedna konkrétní část knihy popisuje úplně přesně, co se nám stalo. Ale samozřejmě ne všechny.
Prozradíte která?
Jestli si vzpomínáte na část, kdy jsou na svatbě…
Musím vám také říct, že ve svých knihách často řeším, jaké je nechat uniknout lásku, kterou jsem nepoznal. Potkat ženu a nic s ní neprožít, ale přesto ji s sebou nést v duši. Stále se k tomuto tématu vracím.
David Trueba
Ve vašich prvních knihách dominují mužští hrdinové. Ženské postavy jsou v pozadí – poskytují mužům podněty, nebo je svazují…
To je logické vzhledem k věku, kdy jsem začal psát. Snažil jsem se chápat ženy, zajímaly mě, ale nerozuměl jsem jim. Poté, co vznikl italský překlad Čtyř kamarádů, jsem jel do Říma. V jedné kavárně ke mně přišla číšnice a říkala: „Ty jsi ten, co napsal Čtyři kamarády!“ Začala mi děkovat, protože to údajně četla v období, kdy se rozešla s přítelem, měla deprese a nic nedávalo smysl. Kniha jí pomohla pochopit mužské chování. Pozvala mě na láhev výborného vína.
V posledním románu Umění prohrávat se ale naopak vy vžíváte do šestnáctileté dívky. Jak jste dokázal uchopit její svět? Pomáhala vám dcera?
Divila byste se, co by o vás samotné napsal váš otec. Práce spisovatele je pozorovat. Potom vše, co najde v lidech, vloží skrze sebe do postav románu. Nicméně psát za někoho, kdo nejsem já, jsem se odvážil poprvé. Každý spisovatel má různé etapy psaní. Na začátku si počíná velmi egocentricky, zaobírá se sám sebou, ale dalšími díly se stále více otevírá realitě.
Žijete ve Španělsku, které je nábožensky založenou zemí, a přitom píšete velmi otevřeně o sexu. Setkal jste se s kritikou?
Ano, setkal, ale nezajímá mě to. Snažím se zůstat přirozený a zachytit, co mě obklopuje.
Jako prototyp prostitutky z východu vystupuje ve Čtyřech kamarádech dívka české národnosti…
Jde o náhodu. Mohl bych tam mít Polku, Bulharku nebo Rusku – před deseti lety Španělsko zažívalo v tomto oboru příliv dívek z východní Evropy. Ale Soňa je Češka možná proto, že Českou republiku znám. Žil jsem tu dva měsíce.
Tenkrát se v Praze točil snímek Dívka tvých snů, ke kterému jste napsal scénář…
Dívka tvých snů vznikla v Barrandovských studiích. Dceři byly dva roky a já jsem s ní přijel do Prahy na prázdniny a zároveň natáčet. Bydleli jsme pod Karlovým mostem. Dcera se naučila chodit na Kampě. Češi potom asi chtěli, abych zůstal, protože mi den před odletem někdo ukradl pas. Ale to je běžné i u nás, že turista je oběť.
Vaše filmy a knihy jsou naprosto rozdílné. Oddělujete svou literární a filmovou tvorbu dost striktně, jak se zdá?
Odděluji, nejsem schopen dělat dvě věci najednou. Začnu psát knihu, stane se ze mě spisovatel a úplně zapomenu, že jsem kdy točil. A až když dopíšu, můžu se zase začít koncentrovat na film. Úplně to zavřu a jsem režisérem či scenáristou. K oběma profesím se tak vracím vždy s novými silami. Nyní pracuji na scénáři, který vůbec nevím, zda půjde realizovat. Takže jsem scenárista bez peněz či vyhlídek a odložený spisovatel. Nevím, co bude dál.
Jeden z kamarádů ve vaší knize říká, že „dorostli do věku, kdy je jim opravdové dobrodružství zapovězeno“. Před chvílí jste hovořil o různých etapách života. Opravdu si myslíte, že je schopnost prožít dobrodružství limitována věkem či životní etapou?
No, nemyslím si, že věkem, spíše dobou. Čtyři kamarádi cestují tehdy, kdy už není nic dobrodružného. Skončilo období frankismu, žijeme v demokracii a mladý člověk nemá nic tak zřetelného, proti čemu by se bouřil, proti čemu by bojoval. Stejné období jistě nyní zažívají i mladí lidé v Česku. Ale nejdůležitější je žít intenzivně.
David Trueba
David Trueba Čtyři kamarádi
David Trueba Čtyři kamarádi Přeložila Denisa Škodová.
Paseka