Článek
Z bronzu odlité židle jsou součástí památníku obětem holocaustu a stojí v místě někdejší synagogy, vypálené německými národními socialisty o Křišťálové noci v listopadu 1938.
Dnes, po osmdesáti letech, tu stojí dav lidí a naslouchá droboučké ženě. Šestadevadesátiletá Eva Wechsbergová kvůli tomu přiletěla až z Kalifornie, kam její rodina utekla dřív, než ji stihlo pohltit smrtící soukolí nacistické rasové politiky.
Do Lipska se vrátila už poněkolikáté. Poprvé ji sem město pozvalo na počátku devadesátých let, kdy se rozhodlo začít s organizací pravidelných setkávání svých přeživších židovských rodáků.
Paní Wechsbergová hovoří o tom, že když se sem tehdy poprvé od útěku vracela, přemýšlela, do jakého města to vlastně jede. Rozum jí říkal, že Lipsko už dávno není její. Změnilo se, v ulicích vyrostly nové budovy, ve kterých žijí jiní lidé. Avšak nakonec ji čekalo velké překvapení. Nejen že tu během setkání poznala své někdejší sousedy z řad přeživších, ale díky aktivním organizátorům i studentům, s nimiž se setkala, aby jim vyprávěla o hrůzách minulosti, si s sebou zpět do Kalifornie odvezla pocit, že toto město, přese všechno, co se stalo, patří stále i jí. Tím, že Lipsko reflektuje svou minulost, nabízí totiž i naději na novou, společnou budoucnost.
A tak vzpomínky paní Wechsbergové, tolik let potlačované, měly naráz svobodu rozběhnout se po místních ulicích a zrcadlit se v tom, co z nich po válce zbylo.
Spisovatelka Kateřina Tučková
Její letošní projev byl dojemný, ale také pozoruhodný. Nejen proto, že hovořila o potřebě vzdorovat lidem, kteří by ostatní chtěli navádět k nenávisti, a že zlo je třeba zarazit už na úrovni slov, neboť od nich je k činům jen malý krůček. Hlavně však kvůli tomu, že zazněl v samém srdci Saska, spolkové země, kde se pravidelně konají demonstrace organizované Pegidou a kde má populistická AfD své nejvěrnější stoupence.
Z pohledu na kolem stojící dav však bylo jasné, že v liberálním Lipsku o tom všem paní Wechsbergová své posluchače přesvědčovat nemusí. Návštěvy přeživších budou i nadále pokračovat, aby připomínaly, že zde mají právo žít také příslušníci menšin. Myslím, že v tomto ohledu se máme od svých německých sousedů co učit.
