Článek
Dějiny historicky nejdůležitějšího komiksového vydavatelství Marvel dávají nahlédnout za oponu průmyslu, který zrodil Spider-Mana, Fantastickou čtyřku nebo Hulka. Český podtitul knihy Co jste neměli vědět o komiksovém zázraku možná zní trochu dryáčnicky, příběhy spletené z osudů osobností, jako jsou Stan Lee, Jack Kirby nebo Frank Miller, nicméně skutečně odhalují průmysl sekvenčního umění coby nesmlouvavý byznys, v němž mají ideje pramálo místa. Přesto je Marvel oslavou těch, kteří dokázali tuctové čtivo proměnit v něco víc.
Někdy v polovině padesátých let trávil Stan Lee víkend na horách a jednomu obchodníkovi se střelnými zbraněmi se zmínil, že je redaktor a dělá komiksy. „Vy děláte komiksy?“ zhrozil se údajně ten pán. „To je naprostý zločin – a totálně odporné. Měl byste za to jít do kriminálu.“
Obrázkové příběhy s bublinami tehdy opravdu vzbuzovaly děs i u prodejců zbraní. Šel z nich takový strach, že distributoři tiskovin v roce 1954 zavedli tzv. komiksový kodex, který reguloval násilí či sex na stránkách magazínů, jejichž popularitu mezi mládeží měl beztak už brzy přebít nastupující rokenrol a televizní zábava. Na začátku šedesátých let byl komiksový průmysl doslova v troskách, novou naději mu ale v listopadu 1961 vdechl první sešit Fantastické čtyřky.
Co byl ten impuls, který deváté umění dostal znovu na nohy? Stan Lee vzal tradiční, ale už notně uvadající superhrdinský žánr a přidal do něj lidský rozměr. Ukázal, že pod maskami hrdinů jsou obyčejní lidé s běžnými problémy, s nimiž se čtenáři mohli idenfitikovat. Jako třeba nesmělý mladík Peter Parker měnící se příležitostně ve Spider-Mana, jenž svá dobrodružství odstartoval hned následující rok.
Ohlas ze strany první poválečné generace na sebe nenechal dlouho čekat a sešity s logem Marvel Comics se staly součástí výbavy mládeže šedesátých let. Na konci dekády pak ještě na stránkách komiksů proběhl boj za občanská práva Afroameričanů a emancipaci žen, ale někdejší revoluční ostří superhrdinského komiksu se postupně otupilo a prodeje sešitů začaly znovu klesat.
Howeova historie vzestupů a pádů vydavatelství Marvel je plná vtipných historek ze života autorů, redaktorů a vydavatelů, z nichž se nenápadně sestavují dějiny Ameriky a jejího zábavního průmyslu. Své místo zde mají hádky, pletichy, zrady i smíření – je to taková profesní mýdlová opera, jež v mnohém připomíná televizní seriál Mad Men (Šílenci z Manhattanu) o osudech zaměstnanců reklamky v šedesátých letech. Stejně jako jeho hlavní hrdina Don Draper začíná i Stan Lee jako upjatý redaktůrek a končí jako bonviván s knírkem a slunečními brýlemi, který se kamarádí s Fellinim, objíždí univerzity a srdnatě v televizních debatách bojuje za uznání komiksu coby plnohodnotného umění.
V osmdesátých letech o tom už nikdo nepochybuje, aby ale Marvel zůstal v čele vývoje, musí neustále čerpat nové podněty z undergroundových hnutí a přiznat svým tvůrcům část autorské svobody, se kterou byl komiksový průmysl vždy trochu na štíru. Boj o práva tvůrců prosazovat v rámci nesmlouvavé branže vlastní autorské nápady tvoří důležitou spojující linii dějin Marvelu.
Tou druhou je komplikovaný vztah mezi Stanem Leem a kreslířem Jackem Kirbym. Společně ve Fantastické čtyřce, X-Menech či Hulkovi převrátili superhrdinský komiks na hlavu a zajistili Marvelu kultovní status, na konci šedesátých let měl ale Kirby plné zuby přehlížení a vydavatelství opustil. V následujících dekádách se oba tvůrci potkávali nad různými projekty. Kirby usiloval o uznání autorství ikonických postav, které však nikdy nepřišlo.
Byl to zvláštní vztah připomínající bratrskou rivalitu, jež roky jen rostla. Howe líčí telefonní rozhovor u příležitosti Kirbyho sedmdesátin, který odvysílalo jedno newyorské rádio v roce 1987. Oba komiksoví géniové se tu stihli během pár minut pohádat a zase usmířit.
Pro čtenáře vždy spočívalo největší kouzlo Marvelu ve vzájemně propojeném superhrdinském univerzu. Vstoupit do příběhu jednoho ze seriálů znamenalo ocitnout se uprostřed fascinujícího vesmíru zabydleného nadpřirozenými postavami, který ale zároveň těžil z reálií skutečného New Yorku. Na stránkách zde ožívala jakási paralelní Amerika, do níž patřily halucinační vize Stevea Ditka, jak je známe z Doctora Strange, skvěle sedící do éry hippies, i klaustrofobická noirová atmosféra Daredevila Franka Millera z Reaganových osmdesátek. Marvel nafukoval imaginaci teenagerů a udělal z komiksu vlivný popkulturní fenomén, který se ještě více rozrostl v poslední dekádě díky filmovým zpracováním.
Kniha Marvel je užitečným příspěvkem do knihovny českých překladů ke komiksovým dějinám. Ta se poslední roky utěšeně rozrůstá, Howeovo neortodoxní převyprávění dějů ze zákulisí kultovního vydavatelství ale ukazuje svět komiksu z trochu jiné stránky. Vlastně není potřeba znát do posledních detailů jednotlivé střípky komiksového univerza, skvěle se čte i tak. Dramata z kanceláře vydavatelství totiž v mnohém připomínají příběhy odehrávající se na stránkách s bublinami.
Sean Howe
Sean Howe Marvel
Sean Howe Marvel Přeložil Richard Podaný.
Paseka
Sean Howe: Marvel
