Jeden systém se zhroutil a druhý ještě nevznikl, říká polský exprezident Lech Wałęsa

Řekl jsem také, že svět s Ruskem bojuje špatně. Že polská Solidarita kdysi ukázala, jak v dnešní době bojovat. Ne tanky, ne raketami, ale myšlenkami, propagandou mířenou na ruské obyvatelstvo. Říkat Rusům: máte špatný politický systém. Zítra vás Putin odvede do armády a budete umírat. A dnes možná zemře váš syn, kterého Putin už naverboval. Hlava vašeho státu, ať už je to car, král, nebo tajemník, by neměla mít více než dvě pětiletá funkční období. Protože to ne Stalin, to ne Putin, ale systém dělá u vás bandity. Kdyby měl Putin jen dvě funkční období, nikdy by si nevybudoval takový gang, jaký dnes kolem sebe má.

Dlouhodobě je s Ruskem třeba bojovat propagandou, ideologicky. Každý den, internet, rozhlasové stanice, letáky, informace. Říkat: chlape, zítra možná zemřeš, zítra si tě Putin vezme. My bojujeme za tebe, abys přežil, žiješ ve špatném systému. Tohle navrhuji pro boj proti Rusku, ne tanky. I my budeme ve větším bezpečí, když v čele Ruska nebude bandita.

Teď samozřejmě musíme střílet a podporovat Ukrajinu vojensky, protože Rusko už začalo střílet. Ale dejme více prostředků na propagandu, na přesvědčování Rusů, že bojujeme pro ně, pro jejich štěstí, pro jejich životy, že potřebují jiný systém.

Stejně jako chce teď Rusko anektovat Ukrajinu, připojilo si v minulosti více než šedesát národů. Takhle vzniklo. Násilím přesunuli kolik národů do jiných oblastí, vyvraždili jejich vůdce. Já říkám, ano, národy, zůstaňte si v Rusku, ale vybojujte si zpět, co je vaše. Získejte zpět své hroby. Pokojně, co se stalo, stalo se, ale bylo to vaše, dbejte o své zájmy uvnitř Ruska, nikoli proti Rusku. Rusové vás přestěhovali, zabili vám rodiče, a vy nedbáte o hroby vlastních předků?

To, co říkám, znamená udělat v Rusku pořádek, dát do pořádku ten jejich systém, a aby národy dostaly zpět, co jim patří. Za tyto moje návrhy Rusové vypsali na mou hlavu pět milionů dolarů, veřejně. A po tomhle našem rozhovoru to bude deset milionů.

Možná i víc. Uvidíme. Já se nebojím, mám už svůj věk.

Až do konce 20. století se zájmy definovaly v rámci státu a země. Všechny války se vedly kvůli státu. Protože technologie říkaly, že země/stát stačí. Dnes nás ale technologie tlačí na úroveň kontinentů, a dokonce planety. Proto se hroutí všechna ta řešení, která dříve vyhovovala, dokonce i co se týče války. Staré rivality se už do dnešního světa nehodí, ale zůstaly tady.

Státy vznikaly až do konce 20. století především násilím. Větší jednotky násilím pohlcovaly ty menší. Podívejte se jen na Sever proti Jihu v USA, jak spolu válčily.

Dnes se Rusko a Čína snaží své problémy řešit po staru. Rusko se jako za starých časů pokouší začlenit Ukrajinu silou, tanky, raketami. Naše západní pojetí je jiné. My říkáme: takhle ne, ale demokraticky, dobrovolně, máme kolektivní instituce, EU, NATO, OSN, kdo chce, ať se připojí.

Otázka je, která koncepce nakonec převládne: ta stará čínská a ruská, anebo ta nová?

Pandemie covidu nám ukázala, že se s ní nelze vypořádat na úrovni států, že je třeba se proti ní zorganizovat globálně. Vývoj se posunuje od zájmu státu ke kontinentálním a globálním zájmům. Ovšem jak ten přechod uskutečnit? Země jsou na různém stupni rozvoje, mají mezi sebou nejrůznější staré nevyřešené křivdy.

Podle mého názoru to vytváří tři velké problémy.

První problém: co by nás mělo spojovat? Co základního by mělo spojovat evropské země a potom i země v globální rovině? Každý stát má jiný fundament, dokonce jiné náboženství.

Tady je možné dvojí řešení. Polovina světa chce stavět na svobodách všeho druhu, svobodě politických stran, svobodě jednotlivce, na volném trhu. A právo má takové hodnoty garantovat. Ale druhá polovina říká: ne, nejprve se dohodněme na principech, kterými se budeme všichni řídit, a teprve pak na svobodném trhu a právu. Žádná ze stran nechce ustoupit, ani jedna, ani druhá. Jedna chce svobodu a druhá zásady.

A druhý problém: jaký ekonomický systém navrhnout pro naši novou éru? Existují dva velké ekonomické systémy: komunistický a kapitalistický. Teoreticky se komunismus jeví jako lepší. Mluví o rovnosti a spravedlnosti, a proto mu na Západě mladí lidé propadají, líbí se jim ta hesla. Nevědí ale, že je nejde uskutečnit. Tam, kde se komunismus realizoval, to dopadlo špatně.

Zbývá tedy kapitalismus. Jenže kapitalismus, to je soupeření a rivalita. Často nespravedlivá. Kdo na kom vydělá, kdo koho podvede. Tohle se hodilo pro státy, pro země, kdo s koho. Pokud se ale dostaneme na úroveň kontinentu či celé planety, tam končí závody kdo, kolik a za kolik.

Z kapitalismu si ponechme volnotržní ekonomiku, všechno ostatní bude třeba nastavit nějak nově. Kapitalismus soutěživostí způsobil, že masy lidí byly nezaměstnané. Lidé odpadali, protože nevydrželi to tempo. Ten nový kapitalismus bude muset dostat nezaměstnané do práce. Samozřejmě chytré, organizované, výnosné práce, což bude v systému, kde se nezávodí, možné.

A třetí problém je, jak se vypořádat s demagogií, populismem a s podvody politiků v tom větším měřítku, než jsou státy.

Do konce 20. století jsme se báli různých věcí. Národy měly Boha, v kolektivním vědomí byl Bůh. Od toho jsme se odklonili. Báli jsme se komunismu, Sovětského svazu, s tím jsme se už ale vypořádali.

Jak ovšem udržet národy, když nemají žádné brzdy?

Dnešní svět vypadá takhle: jeden systém se zhroutil a druhý ještě nevznikl. Ani nemohl vzniknout, protože po těch nepěkných časech nikdo nikomu nevěří. Stavět se začne teprve, až jeden druhého přesvědčí. (… )

Ano, jsem jejím velkým stoupencem. Evropě dnes ale chybí leadership. Velké země by měly dát dohromady skupinu chytrých hlav a ty by měly promyslet, co se dá zvládat jen na globální úrovni jako klima nebo covid a co na úrovni evropského kontinentu.

Víte, na poslední chvíli se nám podařilo vyklouznout sovětskému medvědovi z drápů. Kdyby se mu Polsko nevysmeklo, ani Češi, ani Maďaři by dnes nebyli v Unii. Polsko vyrazilo zuby medvědovi, a když už nemohl kousat, vy jste si mohli zařídit svobodu.

A kdybychom to neudělali, víte, jak by to dnes vypadalo? Dnes by s Ruskem nebojovala Ukrajina, ale Polsko. Oni by napadli Polsko, ne Ukrajinu, a Ukrajina by pro to ještě zvedla ruku. Já o tom něco vím.

A proto jsem s Polskem na poslední chvíli utekl, a otevřel tím dveře Čechům i Maďarům. Utekli jsme do Unie a do NATO. To byl můj osobní počin.

Dosáhl jsem stažení sovětských vojsk a rozpadu Sovětského svazu. Smlouva, kterou tenkrát vyjednávala polská vláda, byla špatná. Když už jsem byl v Moskvě ji podepsat, vzkázal mi na poslední chvíli premiér, ať to nedělám. Ale já ji tam upravil a podepsal. Kdybych ho poslechl a nepodepsal, tak s nimi vyjednáváme dodnes. O členství v NATO nebo v Unii by nebyla vůbec řeč.

O téhle věci jsem nikde nemluvil, neměl jsem proč. Ale taková je pravda.

Pokud nevěříte, vyžádejte si ten dokument, originál polsko-ruské smlouvy. A uvidíte, že všechny dodatky nesou podpis Lecha Wałęsy. I konečné stažení vojsk.

Kdybych to neudělal, raději si nepředstavovat, co by dnes bylo.

Putin udělal strašnou chybu. Svou invazí na Ukrajinu proti sobě postavil celý vyspělý svět. Nemůže vyhrát. Nikdy v historii nedošlo k takové mobilizaci proti nějaké zemi jako dnes proti Rusku. Máme teď nejlepší šanci v té štafetě generací udělat s Ruskem pořádek, a potom s Čínou. Osud nám dal příležitost, ale musíme bojovat. Ne tanky, ale větší propagandou musíme Rusy přesvědčit, po internetu a rádiem jim vysílat naši verzi.

Rusové nevěří v demokracii. Ale ani naše národy v ni často nevěří, nepozorujete to? Jsme teprve na začátku demokracie.

Demokracie jsou volby, ale také jen dva mandáty, ne víc. Není možné, aby byl někdo celý život poslancem. Zvolíme poslance a on potom nemůže být odvolán. To je demokracie? Ne, to je parodie na demokracii! Poslanec by neměl mít víc než dvě funkční období. A měl by být odvolatelný. A také potřebujeme průhledné financování stran.

To by teprve potom byla demokracie. U nás, ale i u vás.