Článek
Abyste rozuměli, čím jsem starší, tím víc mě nebaví rajzovat někde po světě. Když už se mám na něco dívat, tak ať je to v českých, moravských a slezských městech, v nichž jsem dosud nebyl. A že jich je.
Teď to odnesl Prostějov. 29. března uplyne 110 let od narození Jiří Wolkera. Ten se tu nejen narodil, ale i zemřel. Básníka, který miloval věci, mlčenlivé soudruhy, / protože všichni nakládají s nimi, / jakoby nežily / a ony zatím žijí a dívají se na nás / jak věrní psi pohledy soustředěnými / a trpí…, jsem v mládí nemiloval, spíše naopak. Dneska jsem však schopen, bez povinných návodů vykladačů a bez nálepky proletářského umění, jeho poezii číst radostně. Být manažerem nějakého specializovaného obchodu, použil bych výše citované verše v obchodní kampani. Spojení věci – věrní psi má obrovský a dynamický potenciál, a navíc je bez autorských práv. Taky jsem vůbec nevěděl, že Wolkerovo druhé jméno bylo Karel.
Do Prostějova se z Prahy nejrychleji dostanete rychlíkem s poetickým názvem Punkva. Než jsme se odpoutali od nástupiště, vagónem prošel prodavač tisku. V našem kupé neprodal ani jeden výtisk, tak se zastavil ve dveřích a výhružně oznámil: Takže vážení, vaše mínus. Ale slyšel jsem ho asi jenom já, ostatní cestující, vysokoškoláci, koukali do svých laptopů na filmy a já jsem měl obrovskou chuť zeptat se jich tak, jak jsme se kdysi ptávali před jediným kinem v rodném městě: Volové, tak co dneska dávaj? Do Prostějova jsem dojel, centrum jsem našel. Postál jsem v zadumání před Wolkerovým domem.
Nedaleko od něj, na jednom ze sloupů falešného podloubí ohyzdné budovy Prioru, visel plakát. Bylo na něm napsáno: Knižní outlet.
Knižní outlet ve Wolkerově Prostějově! Jak píše T. R. Field: Libozvučná je řeč česká! Začal jsem se těšit do práce…