Článek
Proto nechápu, opravdu nechápu, proč se ženské plemeno vydalo cestou men-bashingu, tedy znevažování mužů. Za to všechno, co jsme v historii lidského rodu vykonali? Za tu dobrotu a odříkání?
Jestli si někdo myslí, že je to úkaz z poslední doby, tak se hluboce mýlí. Již v bibli jest psáno: Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu, i příjemný že jest očím, až k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl (Genesis, 3,6). Žena (Eva) ponouká muže (Adama). Nakonec on je za blba. I když je původce toho všeho známý, vyhnání z ráje je prezentováno jako čertovina a vzpoura lidského rodu proti jeho stvořiteli.
Obdobným příkladem je zásadní obraz ve hře Ubu králem Alfreda Jarryho.
Otec Ubu: Matko Ubu, vy mne urážíte a budete okamžitě uvržena do hrnce!
Matka Ubu: Ouha, ubožáčku, kdo pak by ti spravoval kalhoty, kdybych byla uvržena do hrnce?
Otec Ubu: Aha, opravdu. Vlastně co na tom? Copak nemám prdel jako každý jiný?
Matka Ubu: Na tvém místě, co se té prdele týče, posadila bych ji na trůn. Mohl bys náramně zbohatnout, znamenitě se cpát jitrnicemi a hasit si to v kočáře po ulicích.
Stejná situace popsaná jinými slovy. Muž je ponoukán ženou k výkonu, který ho ve skutečnosti nebaví. Žena poté tyje z jeho hňupství.
Literatura zachycuje tisíce takových příběhů, ve kterých je muž zneužit a následně zesměšněn. Jak už bylo řečeno, vůbec nechápu… (Ano, zlato, brambory jsem už oloupal, dal vařit, maso je naklepáno a obaleno, prádlo jsem složil a za chvíli půjdu vysávat ty kočičí chlupy!)
