Jakub Rákosník: Jak nejlépe naplnit cíl ÚSTR?

Závislost na politice neprospívá žádnému vědeckému bádání – ani tomu historickému. Celý život se zabývám moderními dějinami. A normálně bych asi i při současných turbulencích, které ÚSTR postihly, vše jen s útrpnou pasivitou sledoval. Ale nedávný zásah na oddělení vzdělávání, kdy byl odvolán jeho vedoucí Čeněk Pýcha, mě vybudil k ostražitosti.

Spolupracoval jsem s tímto oddělením dosud jen okrajově. Jeho práci však sleduji dlouho a považuji ji za to společensky nejužitečnější, co ÚSTR dokázal vyprodukovat. Jistěže, to množství kritických edic, vědeckých studií a monografií má též svou hodnotu. Ale spíše pro nás historiky. Oddělení vzdělávání dokázalo rozjet skvělé věci, které mohou významně pomoci v situaci, kdy si zoufáme nad nedostatečnou výukou dějin 20. století na základních i středních školách.

Namísto toho teď vidím, jak po sociálních sítích koluje nevkusná, před mnoha lety v ladovském stylu zhotovená kresba Petra Motyčky Horáková visí. Poslanec Pavel Žáček v souvislosti s ní vyjadřuje mravní rozhořčení a nezúčastněného to má přesvědčit, že kniha Soudobé dějiny. Badatelská učebnice dějepisu, klíčový výstup oddělení vzdělávání, musí být pěkný škvár a zásahy do oddělení mají své opodstatnění.

Dobře si pamatuji, jak za mnou autoři učebnice v době jejích příprav přišli, aby mi ji ukázali a já jim okomentoval část věnovanou rozpadu sovětského bloku. Nejprve jsem na učebnici nevěřícně hleděl. Neuměl jsem si představit, že by se z ní moje děti jednou učily dějepis.

Obvyklým autoritativním výčtům důležitých událostí a jménům velké politiky tu byl věnován jen minimální prostor. Namísto toho jsem viděl úryvky z pramenů jako „pohled polského intelektuála na přestavbu“, „kroniku základní školy v Písku“ nebo snímky z filmů jako Báječná léta pod psa. A ty byly doplněny důkladným metodickým návodem, jak s nimi pracovat, jak s dětmi odhalovat manipulace či si uvědomit mnohost podob zakoušení a prožívání totality. Chvíli mi trvalo, než jsem ten styl výuky pochopil – a pak jsem se nadchl.

Zákon o ÚSTR se v záhlaví honosí otřepanou frází, že „ten, kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji opakovat“. A v tomto směru má současné vedení ústavu pravdu, že hrdinství druhého i třetího odboje musí být hlavním předmětem jeho výzkumného zájmu. Vždyť mu to předepisuje zákon. Jak ale tento cíl naplnit nejlépe?

Jako historik a otec dvou školáků se domnívám, že směr, kterým vykročilo oddělení vzdělávání, je daleko užitečnější, než aby se děti memorovaly jména osob, data a způsoby, jakým je bezpečnostní aparát likvidoval. Nemají-li se v budoucnu dějiny pro neznalost opakovat, je daleko důležitější, aby děti pochopily, proč tolika lidem mohlo být úsilí odbojářů lhostejné, ba dokonce, že si leckdo pod jhem totalitního režimu mohl žít i docela komfortně. Naučit je kritické práci s informacemi, jak se snaží ona učebnice, poslouží hodnotám, za něž odbojáři položili život, patrně více než rituální připomínání jejich oběti.

Ve své koncepci rozvoje z 27. ledna 2022 současný ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna oddělení vzdělávání vychválil, že „produkuje kvalitní výstupy, a to i díky stabilní personální situaci“. Proto se jako historik ze spřízněného pracoviště, Univerzity Karlovy, nemohu nezeptat: Co se za ten kalendářní rok na práci oddělení změnilo, že byl odvolán vedoucí a podle interních zpráv hrozí personální rozmetání pracoviště?