Jako léčit chřipku cholerou. Rozhovor s Adamem Michnikem

Nelze se na ni dívat jednoznačně. Samozřejmě se Polsko změnilo k lepšímu, dnešní stav se nedá srovnávat s dobou diktatury před rokem 1989. Je to země lépe organizovaná než dřív, a to jak z hlediska legislativy, tak ekonomiky. Ale druhá tvář celého procesu je fakt, že se dnes v Polsku, podobně jako v Maďarsku, objevují antidemokratické konzervativní tendence. Takový konzervatismus se vyznačuje netolerancí vůči lidem, kteří se nevejdou do formule katolický stát polského národa. Doprovodným jevem je pak praktické zrušení demokratické dělby moci na zákonodárnou, soudní a výkonnou. S tím souvisí nepotismus, korupce a preferování poslušných, ale nekompetentních lidí.

Je pravda, že PiS takovou rétoriku používá a že polští občané z transformace netěžili rovnoměrně. Ale to, co dělá PiS, je jako léčit chřipku cholerou. Oni polský stát ničí. Ano, asi můžete říct, že některé nedokonalosti Výmarské republiky byly příčinou toho, že se Hitler dostal k moci. Ale určitě se nedá říct, že to byla změna k lepšímu.

To nevím, ale je potřeba zdůraznit, že PiS sice dala lidem 500 zlotých, ovšem zároveň jim vzala nezávislé soudy, prokuraturu, svobodná média a právo na politickou debatu. Získávat si podporu tím, že se rozdává čím dál více peněz, vede k ekonomické krizi, jakou jsme viděli v Řecku. Teď máme nejvyšší inflaci za několik let a k tomu černému scénáři se blížíme. Peníze se nedají rozdávat bez krytí. Opozice se podle mého názoru musí sjednotit kolem demokratických hodnot, protože nejdříve je nutné obnovit demokratický prostor, a potom se můžeme hádat o různých zákonech a opatřeních.

Existují témata, kde jsou stanoviska PiS a Občanské platformy podobná, a mně se to nemusí líbit. Málokdy se ale stává, že můžu volit politickou sílu, se kterou se stoprocentně ztotožňuji.

Sám nejsem konzervativní, ale jsou tady i zástupci konzervativního myšlení, kteří otevřeně kritizují Právo a spravedlnost. Kdybych měl volit mezi nimi a PiS, tak bych samozřejmě volil je, i když sám konzervativec nejsem.

Stále trvám na tom, že jde o zásadní dělení. A proč lidé volí uzavřenou společnost? Je pravda, že jsou tací, a není jich málo, kteří se zkrátka cítí lépe v kasárnách než na řecké agoře, kde se svobodní lidé scházejí a demokraticky spolu debatují. Od revoluce zde vždy byla určitá nostalgie po komunistických časech. Tehdy sice nebyla svoboda, ale stát dokázal spoustu věcí vyřešit za občany. Sice blbě, ale nikdo si nemusel hledat práci, všichni jsme tvrdli ve svých jistých, ač nezajímavých zaměstnáních, stát lidi zbavoval starostí.

Že se dnes podobná politika prosazuje zrovna v Polsku a Maďarsku, má spoustu různých důvodů. Rozhodně si ale nemyslím, že by Poláci a Maďaři nějak víc toužili po nesvobodě, že by neliberálnost měli v genech. Jsem přesvědčený, že to pomine. Každá společnost má ve svých dějinách lepší a horší období, a my jsme zkrátka zrovna v tom horším.

Myslím, že se ukázalo, že jako společnost jsme byli nedostatečně citliví na ohrožení populistickou a antidemokratickou politikou. Ale je třeba také zdůraznit, že je proti ní v Polsku velký odpor, jsme dnes v podstatě rozdělení na dvě poloviny. Síly jsou téměř vyrovnané.

Je pravda, že opozice má problém. Velká část polského venkova, který je obvykle méně vzdělaný, chudší a má silnější vazby k náboženství, je obecně konzervativní. Opozice těmto lidem symbolizuje ohrožení jejich zvyků, mentality, životního stylu. Jde o celý soubor témat. Navíc je představitelé PiS straší hesly, kterým ti lidé nerozumějí, ale znějí jim dostatečně hrozivě, jako je údajné „povinné vyučování homosexuality“. Přitom je to absolutní nesmysl. Lidé pak mají skutečně strach, protože pro ně jsou takové věci z hlediska jejich katolické víry nepřijatelné.

Velkou roli v tom všem hraje katolická církev, která je v Polsku stále významnou politickou silou. Tatáž církev, která dříve podporovala antikomunistickou opozici, dnes stojí na straně státu a preferuje model jednoty státu a církve. Hezky to popisuje váš Tomáš Halík. Poláci by takového Halíka také potřebovali.

Samozřejmě to politickou dynamiku ovlivnilo naprosto zásadně. Předtím byl hlavní směr zahraniční politiky Práva a spravedlnosti protievropský. Dnes se stal protiruský, i když trochu z nouze. Stejně tak ochladly dosud vřelé vztahy mezi Kaczyńským a Orbánem, protože Orbán má k Putinovi jiný přístup než PiS. Dalším faktorem je příchod milionů ukrajinských uprchlíků. Polsko se přes noc stalo jinou zemí, už nejsme tou homogenní společností, jakou jsme bývali. Idea katolického státu polského národa tím pozbývá smyslu. Dnešní situace dává šanci nejen na reformulaci historicky problematických polsko-ukrajinských vztahů, ale také na nové poměry v celém regionu.

Šance zde je, ale zatím takovou snahu ze strany PiS nevidím. Jde spíš o momentální, vynucenou reakci. To, co rozděluje PiS a Evropskou unii, je zásadně odlišný pohled na vedení státu. Kaczyński a Morawiecki by se skvěle cítili v Evropské unii, kde by vládli Salvini, Orbán, Le Penová a nad nimi by měla ochranný dozor Amerika v čele s Trumpem. Současná Unie a Joe Biden ovšem uvažují o státu jinak. Takže konflikty jsou nevyhnutelné. Pokud se má Polsko vydat dobrým směrem, musí být PiS zbavena moci.

V tomto ohledu plně podporuji Věru Jourovou i Franse Timmermanse. Praktikují velmi chytrou politiku, jen to chce trpělivost. Výsledky nebudou za týden, projeví se později, ale je to správný směr, který nakonec bude slavit úspěch.