Článek
„Svět, jak jej známe dnes, už možná brzy přestane existovat,“ varovala jste v Apelu na DVTV. Můžete to rozvést?
Pokud dojde ke klimatickému kolapsu, nejspíš přestaneme fungovat jako organizovaná společnost. Může skončit to, co nyní pokládáme za samozřejmost. Že otočíme kohoutkem a teče voda. Že je pitná. Že si v zásuvce nabijeme telefon či notebook. Že si můžeme v obchodě koupit jídlo, dojet někam autem nebo veřejnou dopravou. Lidé už se tak odcizili přírodě, žijí v tak pohodlných městských životech, že si málokdo umí představit, že by tenhle komfort neměl. A nejen to. Většina z nás není ochotna si připustit, že svým způsobem fungování se lidstvo rychle žene do záhuby.
Problém je, že z krátkodobého hlediska dokážeme přežít ledacos. Když bude extrémní horko, tak si koupíme klimošku, když extrémní zima, tak si hodně zatopíme. Příroda to ale nepřežije a my na přírodě závisíme.
Nedávno se arktický vortex rozpadl na dvě části a vlna extrémně ledového vzduchu se utrhla někam do středu Severní Ameriky, kde bylo náhle o třicet stupňů míň, než je dlouhodobý průměr. Lidé to nějak těch pár dní přežijí, ale jestli to zvládnou i místní živočišné a rostlinné druhy, je jiná otázka. Jenže ve zprávách o tom neslyšíme. Klimatická změna zásadním způsobem ovlivnila také válku v Sýrii. Občanské nepokoje začaly tím, že bylo několik let hrozné sucho a vláda to vůbec neřešila. Tuhle část příběhu ovšem většina Čechů nezná. Všichni se bojí migrace, ale nikdo si neuvědomuje, že to bude mnohem horší, když necháme klima dál rozpadat. Že lidí utíkajících před suchem nebo vodou nebo dalšími extrémy bude tolik, že přestane být fyzicky možné jim jakkoli bránit. Nebo se z nás naopak stanou fašouni, kteří budou uprchlíky střílet na hranicích. To je strašná představa.
Proč to naprostá většina českých médií ignoruje, nebo dokonce zlehčuje?
Možná jim jen nedochází reálné měřítko té hrozby. Nebo sdílí přesvědčení, že jejich úkolem není podněcovat veřejnost k reakci a aktivismu. Podle mě to ale jejich role je! Vždyť média jsou jedním z pilířů politické moci… U nás je většina informací v médiích nějakým způsobem manipulovaná, média jsou pod tlakem svých majitelů, a navíc i po třiceti letech jedou rétoriku vedenou devadesátkovým hurá-kapitalistickým optimismem. Demokracii stále rigidně spojujeme jenom s kapitalismem, a ten naopak dáváme do protikladu s ochranou životního prostředí. Společnost si často vybírá řešení, která přinášejí výhody krátkodobé, ale ne dlouhodobé, a tím se může sama zahubit – jako v laboratorním testu, kdy se bakteriím dává hojný substrát, ty se začnou množit a množit a pak zahynou ve vlastních výkalech. Takhle se chováme my k planetě.
Michaela Pixová
Tím nechci vytvořit iluzi, že největší problém je recyklace nebo jestli pijeme balenou vodu; zásadní problém je, že vůbec nevnímáme emise, které vznikají spalováním fosilních paliv a unikají do atmosféry. Atmosféra umožňuje život na této planetě, a když ji narušíme, život už možný nebude. Někde jsem napsala, že by muselo umřít pár milionů lidí, ale bílých, z globálního Severu, aby to někoho začalo zajímat…
Co s tím vším dělat?
V tuhle chvíli nás můžou zachránit jenom těžké regulace. Všeho. Od regulace živočišné výroby a zákazu pesticidů po uvalení obrovských daní na emise. Musíme přestat daňově zvýhodňovat letecký průmysl. Hrozně mě štve, že je letadlo o tolik levnější než vlak. Proč pořád lítáme na jeden den na mezinárodní konference, když se můžeme setkat v rámci videokonference přes internet? Nebo ty miliony eurovíkendů! Říkám si, jak dlouho ještě budeme moct takhle cestovat. Osobně cestování miluju, ale v souvislosti se zrychlujícím se postupem klimatické změny jsem si uvědomila, že masový turismus musíme omezit. Jenomže Praha chce místo toho postavit další ranvej na Ruzyni…
Ale přece Planetu z Prahy neochladíme, když použiju nablblý slogan ODS z podzimních voleb…
Takhle to opravdu nepůjde. Česko má páté nejhorší emise na osobu v EU a dvacáté nejhorší z celého světa. Přitom vyvážíme energii, vyrobíme jí mnohem víc, než potřebujeme. V roce 2018 si organizace Frank Bold, Glopolis a Hnutí DUHA nechaly zpracovat studii modelující relativně rychlý přechod z uhlí na jiný energetický mix a zjistily, že je to možné udělat bez větších omezení běžného provozu. Tak proč už se to neděje?
Mluví se o tom, že míra ohrožení klimatickou změnou je tak velká, že zvrátit ji by vyžadovalo mobilizaci na úrovni druhé světové války, kdy z továren spojenců začaly vyjíždět tanky, kanony, letadla a nevyrábělo se nic jiného.
Komunikace o klimatické změně je mimořádně obtížná – fakta jsou totiž tak šílená, že člověka spíš paralyzují, případně ponoukají tančit na potápějící se lodi, dokud to jde. Dle odborníků máme na zvrácení globální katastrofy 12 let. Jak o tom tématu mluvit progresivně?
Můžeme se lidem pokusit nabídnout představu jiné možné reality, která by mohla být lepší než ta, v níž žijeme. O něco takového se pokouší například projekt Pro planetu. Spousta lidí si myslí, že žije v nejlepším možném světě, maximálně si říkají, že by mohli mít lepší auto nebo větší barák. Podle mě je potřeba, aby se probudili a zjistili, že můžou fungovat i jinak. Jenže myšlenkové konzervy mají mnohem menší představivost, a proto vehementně odmítají cokoli nového.
Snad by mohlo zafungovat dát lidem na výběr mezi vlastním pohodlím a osudem jejich dětí. Kdyby pochopili, že systém, ve kterém žijí, vede k tomu, že jejich děti už nebudou mít kde žít… Češi by mohli slyšet i na to, že už nebude pivo. Protože se v nových klimatických podmínkách možná nebude dát pěstovat chmel. Možná se nebude dát pěstovat nic. Aktuálně masově vymírá hmyz, zejména kvůli pesticidům, a přesto ještě stále pesticidy používáme. Copak je tak těžké pochopit, že hmyz je součástí ekosystému, bez kterého se neobejdeme?
Lednový náhlý extrémní mráz v americkém Chicagu
Naopak hodně těžké bude přesvědčit Čechy o nutnosti zredukovat živočišnou výrobu, protože tady je zažité, že jídlo znamená flákota a něco k tomu, že je to tradiční, že je to zdravé a že je to potřeba dotovat. Nedávno mě potěšil Apel na DVTV od Obránců zvířat, kde otevřeně zaznělo, že jde o týrání zvířat a ničení planety.
Oslovuje vás mezinárodní hnutí Extinction Rebellion, které pod heslem Fight For Life! organizuje akce občanské neposlušnosti a jehož příznivci počítají se zatčením a jsou ochotni jít do vězení? Lze to případně přenést do rigidního českého prostředí, které ve střetech idejí a státní moci automaticky straní policii, jak dokazuje třeba dění kolem Kliniky či předtím kůrovcová blokáda?
České prostředí je skutečně obecně negativně naladěno vůči čemukoli, co se dá jakkoli vzdáleně spojit s takzvaným ekoterorismem nebo s překročením zákona, takže činnost těchto aktivistů může být kontraproduktivní. Ale i tak existuje nějaké procento společnosti, které chápe jejich cíle, fandí jim a třeba pomůže vytvořit další vlnu, jež by pohnula věci trochu dál. V Česku už navíc malá buňka Extinction Rebellion vznikla. S člověkem, který ji vede, jsem v kontaktu, stejně jako s mnoha dalšími lidmi, s nimiž společně přemýšlíme, jak u nás z klimatické změny udělat téma číslo jedna a jak přimět vládu, aby začala neodkladně konat.
Některé věci se už přitom dějí, to téma teď v určitých kruzích dost frčí. Je ale nutné docílit toho, aby se změnou klimatu začala zabývat i většinová společnost a aby ji Češi přestali vnímat jen jako ekologický či technologický problém, ale jako něco, co ohrožuje jejich vlastní existenci. Setkala jsem se dokonce s tím, že tuzemští psychologové vůbec neuznávají environmentální žal, nebo ho považují za duševní poruchu. Jsem snad blázen, když mě ničí to, jak jsme si jako lidstvo totálně zdevastovali vlastní ekosystém, a že si tím podřezáváme větev sami pod sebou? Lidé si konečně musí zvyknout, že ochrana životního prostředí není jen kratochvíle pro nějaké broučkaře! Je paradoxní, že k sametové revoluci vedly do značné míry environmentální protesty, a pak přišla ODS se svou šokovou doktrínou – a z ochrany životního prostředí udělala veřejného nepřítele číslo jedna. Přitom je to úplně naopak.
