Článek
Od raného dětství jsem jezdil se skauty do lesů nechat se okusovat mravenci, halekat při táboráku Wabiho a romanticky nabírat do pohorek jehličí.
Když se ale Marek Eben v písni Trampská tomuhle životnímu stylu vysmál (Mlhavým ránem bosi jdou, / kanady vržou na nohou / a dálka tolik vzdálená je blízká. / Město jsi nechal za zády, zajíci dělaj rošády / a z křoví někdo tiše Vlajku píská. / Najednou připadáš si ňák príma, svobodnej a tak, / prostě tak, tak ňák, ňák tak), chechtal jsem se dlouho.
Stejně jako když se v časech mé nejvyšší obliby Čechomoru tentýž velmistr cynismu dopustil písně Folkloreček (Slunéčko vychází nad vysokú horu, / počítám, že večer / pude zase dolu. / Večer pude dolu, zítra pude znovu, / takhle tu písničku máme hned hotovú. / Nejvíc ňa ten folkloreček dojímá, / když se hraje elektricky, elektricky s bicíma).
Tvůrci seriálu Kumšt, který produkují Kytary.cz na YouTubu, si dělají legraci ze spousty žánrů, které mám rád. Jejich parodie jsou někdy lepší než originály a patří u nás doma k nejzpívanějším ušním červům.
A nejspíš protože jsem jako každý Pražák trochu z vesnice a zažil jsem spoustu obecních plesů i zábav, mě až dojímá Pokáčův láskyplně výsměšný klip Láska na vsi.
Bez skandálu to nemá cenu. František Skála o politickém umění
Věřím, že podobně to mají taky ostatní. Nebojím se tedy doporučit, co je za poslední léta v uvedeném žánru zlých písní nejbrutálnější.
Výtvarník František Skála nazpíval se souborem Provodovjané album čisté dechovky s názvem Pojď se mnou děvče mé. A důchodcům, kteří tento hudební žánr oblibují, na něm v aranžích, jež publikum zná a miluje, nabízí texty jako: Za řekou na stráni je krematorium, / je tam pěknej chládek a kolumbárium. / Ve výklenkách urny mrkají na sebe, / černé dýmy z nebožtíků stoupají do nebe, případně Nenakupuj matrace, / když chceš pod širákem spát, / až pojedeš do pece, / nebudou ti disko hrát.
Nevím, kolik důchodců album ocení. Až ale sám dojdu do věku, kdy mě začne těšit dechovka, doufám, že najdu sílu pouštět si ho často.