Historici Martin Jemelka a Ondřej Ševeček: Baťu potřebovali všichni

Jemelka: Tomáš Baťa neměl ještě v polovině dvacátých let v úmyslu budovat koncernovou, globálně operující společnost. Příčinou změny jeho podnikatelské strategie byla velká hospodářské krize a protekcionistická opatření uzavírajících se národních ekonomik.

Ševeček: Když srovnáme Baťovo podnikání s Fordovým, spojuje je přinejmenším koncentrace na masovou výrobu a způsoby organizace práce. Rozdíl byl v tom, že Amerika disponuje obrovským vnitřním trhem, takže Ford a podobné podniky mnohdy dlouho nepotřebovaly exportovat za hranice. Baťa musel už od rozpadu Rakouska-Uherska myslet šířeji.

Jeho podnik expandoval v historicky velmi zajímavé době, v éře katastrof, kterou rámovala první a druhá světová válka a přetínala velká hospodářská krize. To není doba, v níž by člověk čekal nějaký, natož tak velký úspěch.

Jemelka: Baťa byl vášnivý inovátor. Vzory pro organizaci firmy hledal ve Fordových spisech, které četl, ještě než vyšly česky, i v zahraničním odborném tisku. Ovšem existovala také jedna domácí firma, která ho zajímala – Vítkovické železárny. V baťovském i vítkovickém podnikovém archívu je dochována vzájemná korespondence. Je na ní vidět, že Baťovi nešlo jen o obuvnickou stránku podnikání, ale hlavně o organizaci a strojní výrobu. Baťa byl sice ševcem, ale jeho největším koníčkem byla strojařina.

Ševeček: Baťova doba byla plná utopických ideálů. Otázka, jak bude vypadat společnost a jaká bude vize a podoba budoucího průmyslového světa, byla leitmotivem řady tehdejších veřejných debat. Nicméně mám pocit, že naše představa o baťovském formování dělníků vyvstává spíše z humbuku, který kolem sebe firma dovedně vytvářela. Baťa před své dělníky nestavěl žádnou utopii, nebudoval politické hnutí, mělo to přízemní, pragmatickou a empiricky ověřenou podobu, která se například při plánování baťovských měst inspirovala jak za Uralem, tak u kapitalistických podniků v Severní Americe.

Jemelka: Kolem roku 1900 prožil Baťa až jakýsi náboženský přerod. Řešil dilema, zda bude byznysmenem, nebo zda vytvoří družstvo s odkazem na Tolstého, něco na způsob křesťanského komunismu. A nikdy se to v něm úplně nepřestalo mlít. Baťovská verze nového pořádku se nicméně oproti politickým utopiím snadno a rychle legitimizovala finančním úspěchem. Zatímco politické utopie pracují v dlouhodobém horizontu, baťovský úspěch byl vidět už za rok na vaší podnikové vkladní knížce. Baťa byl navíc mistrem ve vytváření pozitivního obrazu o sobě samém.

Ševeček: U Bati ve Zlíně začínali chlapci už ve čtrnácti, šoupli je do internátu, kde spalo na pokoji dvacet dalších dělníků. Ráno je budili sirénou, museli cvičit, byli neustále pod dohledem a v továrně se nesmělo kromě práce snad vůbec nic. Po směně se pak dvě tři hodiny vzdělávali v Baťově večerní škole práce. Z dnešního pohledu byli pod neskutečným tlakem. Jenže oni většinou přišli z nějaké moravské vesnice, kde žili v zablácené chalupě s celou rodinou v jedné místnosti a mnohdy spali čtyři v jedné posteli nebo se v ní střídali. Samostatná postel v moderně navrženém internátu pro ně mohla být splněným snem.

Jemelka: Fluktuace byla značná. Významná část zaměstnanců se ale v systému našla, zvláště když firma nabízela vedle výdělku i poměrně rychlý kariérní růst.

Ševeček: U nás stále převládají narativy z devadesátých let: že byl baťovský systém odrazem „zlaté éry první republiky“, než ho poválečné komunistické kampaně očernily. Tak to ale nebylo. Před druhou světovou válkou se proti němu stavěli hojně i živnostníci, v parlamentu byl častým tématem interpelací. O Baťovi se diskutovalo napříč Evropou, zpochybňoval se i napodoboval.

Jemelka: A co se týče politických a společenských změn po roce 1945: Antonín Zápotocký prohlásil, že je potřeba učit se od Bati, jak organizovat moderní výrobu.

Ševeček: Baťa měl velmi dobré vztahy se skupinou kolem prezidenta Masaryka, Le Corbusier považoval Zlín za jedno z horoucích míst nového světa, měl být příkladem cesty, kterou se bude Evropa v postkrizové době vyvíjet, v berlínských archívech zase najdete údajné vyjádření Adolfa Hitlera, že je firma Baťa národním socialismem v praxi. Že podobnou firmu, zhmotňující možnosti moderně organizovaného průmyslu, potřebují, si uvědomovali političtí lídři napříč ideovým spektrem.

Jemelka: Globální rodinný podnik i rodinu samu poznamenalo strategické rozhodnutí tahat za nitky na obou stranách druhou světovou válkou rozděleného světa. Zatímco za války to přinášelo zisk, mír znamenal tříbení zrna od plev.

My jsme ale daleci toho, abychom Jana Antonína démonizovali. Zvlášť když si uvědomíme, že třeba firma Philips za války zvolila tutéž strategii: v nizozemském Eindhovenu nechala po dobu německé okupace jednoho reprezentanta a zbylá část rodiny odešla do USA. Kalkulovali s tím, že Fritse Philipse prostě obětují. Ale tam to přineslo opačný efekt. Ten člověk se dokázal obhájit a sami zaměstnanci se při denacifikačním procesu postavili na jeho stranu.

Jan Antonín Baťa tuto šanci nedostal, zaplatil za své sympatie k autoritativním režimům, za politicky a morálně problematickou koncernovou strategii hrát na obou stranách válečného hřiště, za geografické i mentální odloučení od protektorátní reality a samozřejmě i za poválečný rodinný spor o vedení Západní společnosti Baťa.

Martin Jemelka, Ondřej Ševeček

Martin Jemelka, Ondřej Ševeček Tovární města Baťova koncernu

Academia