Článek
Vyprávím svůj příběh každému, kdo otevře mou knihu, a dnes svůj příběh vyprávím člověku, jenž si mne přibalil do cestovního vaku, než ho létací stroj dopravil do egyptské země. Není nic nového pod sluncem, poutníci od úsvitu věků navštěvovali mou zem a vrývali svá jména do tlap Sfingy před jehlanovými hrobkami faraónů. Můj čtenář usnul, zmožen snad mými slovy nebo žárem Amonova vozu, jenž během své nebeské pouti vysouší celou Sinaj, a já tedy můžu na okamžik opustit stránky své knihy a prohlédnout si, jaký obraz dnes naskýtá egyptská země mým očím, zdali je hlína kolem Nilu pořád černá a zdali stébla rákosu pořád šumí v jeho povodí.
Chodím po planině s lehátky a učím se nové řeči Egypťanů, učím se slovům jako last minute a all inclusive, tak jako jsem se kdysi učil jazyk babylónský, učím se, co to je hotel a co je bazén, a seznávám, že vody bazénu jsou stejně zelené jako vody nilské a vlaštovky se sem slétají pít. Není nic nového pod sluncem. U bazénu postarší poutnice v útlé bederní roušce upíjí omamný nápoj a pouští z hrací skříňky hudbu divočejší, než bývala hudba syrská, otáčejíc přitom statnou zadnicí před dvěma mladými zaměstnanci hotelu, kteří si mezi sebou vyměňují nejisté pohledy nevědouce, na koho z nich připadne povinnost poveselit se s touto ženou, vášnivou jak kněžky bohyně Bastet s kočičí hlavou. Její přítelkyně přináší další omamný nápoj a nechává si hníst boky od postaršího poutníka s hlavou holou jak lebky faraónů. Jeden z mladých zaměstnanců mezitím zmizel a ten, který zůstal, statečně sleduje rozvířenou zadnici kněžky Bastetiny a vypadá ztrápeněji než předtím.
Shlížím dolů na město plné tržišť, barevných kulis a střech pozlacených nepravým zlatem. Egypťané poutníkům vychvalují své látky, koberce a vodní dýmky. Obchodník, jenž mi výmluvností připomíná mého otroka Kaptaha, prodává papyrus, na němž je zachycena tvář královny Nefertiti, manželky faraóna Achnatona. Byl jsem při tom, když ji královský umělec Thumose maloval, seděla s rukou půvabně položenou přes prsa, upíjela víno a nechala nás, abychom zahlédli kousek jejího hebkého břicha, jakoby nedotčeného jejím trojnásobným mateřstvím. Byla krásná, a měla tím větší potěšení, čím více mužů obdivovalo její krásu. „Jenom osmdesát dolarů!“ volá nepravý Kaptah. „Pravý papyrus! Certifikát až z Káhiry!“ Opodál za palisádou beden leží velbloud připravený za patřičný bakšiš svézt poutníka okolo tržiště. Oblohu jako jeřábi křižují létací stroje přivážející další a další poutníky. Než jsem pohlédl zpět na tržiště, stačil Kaptah snížit cenu královny Nefertiti na šedesát pět dolarů. Slyším, že děti u bazénu si povídají o místě zvaném Disneyland – představuji si to místo zhruba takto.
Amonův vůz vjíždí za hory, jež dělí náš hotel od sinajské pouště. Obě starší poutnice, kněžky Bastetiny, odešly se svými novými společníky a hrací skříňku vzaly s sebou, takže planina s lehátky se vnořila do ticha. Můj čtenář se převalil na bok a kniha mu vypadla z ruky. Vejdu zpátky do jejích stránek, venku není nic nového mým očím. Ženy zvou muže do svého klína, obchodníci šidí nepozorné poutníky a Egypt zapomíná zvyky otců. Člověk se nemění, i když se mění jeho šat, a mé oči jsou už unavené. Jen se naposled podívám na zelenou hladinu, kam se vlaštovky slétají pít.