Článek
Kult hvězd se však rozvíjel také v lokálním měřítku, a proto zde máme poměrně svébytný český stardom. Mnoho z vás jistě v této souvislosti na prvním místě napadne osobnost Vlasty Buriana. Komik, jenž hrál v drtivé většině svých filmů hlavní roli, reprezentuje kategorii, kterou jsem si osobně pokřtil jako kvalitativní stardom.
V opozici k velkým hvězdám však můžeme najít také dělníky filmu, kteří si léta poctivě budovali profil kvantitativního stardom. Při sledování starých českých filmů jste si jistě povšimli, že téměř v každém druhém vystupuje Theodor Pištěk. Není to náhoda. Tenhle bomber se totiž za svůj život objevil v 325 snímcích, čímž možná vytvořil světový rekord.
Vždycky jsem svým způsobem cítil obdiv k hercům, kteří takovouto porci rolí (navíc mnohde s bravurou) zvládli. I proto jsem rád, že v současnosti máme tvůrce (ano, nebojím se tohoto výrazu), který už čtyřicet pět let svědomitě navazuje na tuto významnou tradici. Tímto opomíjeným velikánem naší kinematografie je Marek Vašut.
Přiznám se, že vždy při sledování českého filmu číhám, zdali na mě odněkud nevykoukne. Naposledy se mi to stalo v případě snímku, u nějž jsem to vzhledem k jeho dataci absolutně nečekal. Když na konci Božské Emy z roku 1979 zpívá operní pěvkyně v Národním divadle, mezi komparsisty v rolích přihlížejících diváků uvidíte také tvář devatenáctiletého Marka Vašuta.
Moje oblíbená hra na čekanou má však i druhý rozměr. Marek se totiž pravidelně objevuje v zahraničních trhácích, v nichž má malé, ale nepřehlédnutelné úlohy. Jeho stardom jde dohledat i na internetu, kde naleznete třeba fragment miniroličky ve filmu Blade 2. Co mě ale naprosto překvapilo, to byla jeho přítomnost ve snímku Edith Piaf. Když se Markova zachmuřená tvář objevila ve vypjaté scéně, kdy jako doktor (francouzsky) oznamoval slavné zpěvačce úmrtí jejího dítěte, vypukl jsem v této nanejvýš vážné chvilce spolu s celým sálem v hlasitý smích.
Markovou nespornou devízou je originalita každé prezentované role. V případě Bathory byl pro mě jeho voják jediným pozitivem filmu, ministr Jarmil v Bestiáři zase představoval jeden z vrcholů české porevoluční satiry. Pestrou šíři jeho talentu asi nejlépe vyjevil parodický pořad TV Bomba, v němž Marek ztvárnil galerii postav zahrnující Foxe Muldera, poručíka Columba, čtyři členy hudební kapely Kelly Family nebo kojence v pořadu Kuřátka.
Kolegu Pištěka už asi Marek nedožene, ale doufám, že se o to alespoň pokusí. Ze současných českých herců a hereček má k tomu zřejmě nejblíže (filmové rejstříky evidují přes 120 rolí). Už teď si ale troufnu tvrdit, že galerie „jeho“ filmů bude jednou pokladem ve sbírce každého cinefila (já už tu svou začínám kompletovat, nevíte, kde bych sehnal Markův velký debut, dětský film Káťa a krokodýl z roku 1965?). I proto jsem si jej dovolil označit slovem tvůrce. Byť jeho největším dílem bude sám jeho mediovaný život.