Článek
Dvě hvězdy, dva idoly a dva symboly. Ob rok se jim v Buenos Aires věnují badatelé z Latinské Ameriky a České republiky. A co ti dva mají vlastně společného? Hlavní argentinský konstruktér myšlenkových labyrintů a Franz Kafka, jenž tak upírsky vzhlíží z každého pražského turistického hrnku?
Totiž Borges chtěl být Kafkou. Alespoň to dost často tvrdil. A protože to jaksi nešlo, tak alespoň od něj přeložil, co mohl, do španělštiny a vehementně ho v hispánském kulturním okruhu prosazoval. A v tomhle nezištném snažení pokračuje i žena zesnulého Borgese, María Kodama. A taky České centrum v Buenos Aires a ještě taky bývalý velvyslanec Argentiny v Praze Juan Eduardo Fleming. Ten nemůže pochopit, proč my Češi jsme na Kafku tak málo hrdí a už jsme ho dávno neprohlásili za největšího českého literárního velikána, co k čertu na tom, že psal německy.
Luis Borges by byl průběhem letošního Bienále jistě okouzlen. Hlavně tedy výbuchem islandské sopky, on totiž měl islandskou divokou přírodu k smrti rád. Bohužel, tahle divočina zabránila příjezdu několika českých badatelů, a tak sálem zněly spíše latinskoamerické představy o labyrintech a proměnách.
Kafka by možná nevěřil svým uším, co všechno se dá z jeho děl vydedukovat. Zejména kolegové psychoanalytici jeho vztah k otci, matce, vůbec celé famílii rozebrali skutečně důkladně a přišli na to, světe div se, že nebohý Franz trpěl neskutečnými úzkostmi. Ty pak sublimovaly do jeho díla a způsobily další nespočetné množství úzkostí, ale i čtenářských prozření.
Občas jsem si zkoušela představit ty dva, jak sedí vedle sebe v první řadě konferenčního sálu a dělají si do linkovaných sešitů vázaných v černém plátně poznámky. Kafka občas vzteky popotáhne obočí a utrousí: „Zatracenej Brod, kdyby radši tenkrát ty moje knížky spálil, jak jsem chtěl, ale on ne, on to všechno vydá…“ a Borges opáčí. „Jen nech bejt, od koho bych opisoval?“
Z podobně hříšných myšlenek mě vytrhl až jeden z českých vědců. Neznámý pachatel mu sebral v nestřežené chvíli batoh s laptopem a doklady. Opouštěla jsem tedy chvatně přednášku o vztahu Kafky a Borgese k jidiš divadlu (nebo k tangu?) a šla tlumočit na policii. Popravdě, skutečná kafkárna začala teprve tam.