Článek
Při vaření guláše však nesmím moc dumat. Pokud bych se zamyslel například nad strukturou guláše, hrozilo by nebezpečí, že uvařím nějakou nepoživatelnou filosofii.
Podobný problém číhá na filosofy, kteří by smíchali své úvahy a potom je nechali uležet.
Je všeobecně známo, že při některých lidských činnostech přemýšlení vyloženě vadí. Uvedli jsme již vaření guláše, ale stejné nebezpečí číhá i během veslování či dojení nebo laskání.
Samotná struktura guláše není až tak nebezpečná jako její násilné přenášení a aplikování, například na šachy. Ale existují i názory, že celý vesmír, včetně mého dvorku, je stvořen podle struktury guláše. Oponenti namítají, že napřed vznikl vesmír a teprve potom guláš, ale zase jiní tvrdí, že náš svět a celý vesmír vznikl z guláše. Svým způsobem by mohli mít pravdu. Pokud se pozorně zadíváme na fotografie námi dostupného vesmíru a porovnáme je s fotografiemi guláše při míchání dřevěnou vařečku, musíme uznat, že jistá podobnost zde existuje, samozřejmě až na tu vůni.
Problém této teorie, že všechno vzniklo z guláše, naráží ovšem na jeden malý, ale důležitý detail. Před gulášem by totiž musel existovat hrnec! A tento fakt se zatím nepodařilo nikomu ze zastánců teorie guláše spolehlivě vyvrátit.
Je to podobné jako s vlakem, který by byl tak dlouhý, že by sahal z jedné stanice do druhé, vůbec by se nehýbal a lidé by vlakem pouze probíhali, tak jestli by měli nárok na zlevněné jízdné. Nebo jakým způsobem by mohl sníst člověk slimáka. Nabízí se jedno řešení – potravní řetězec. Slimáka sní ježek, ježka jezevec, jezevce medvěd a medvěda člověk. Možná bychom našli i jiné potravní řetězce – člověk umírá hladem a drží v ruce jen slimáka. Tento potravní řetězec je ale podezřele krátký.
Oba příklady nám však vůbec nepomohou zjistit, co bylo dřív, jestli hrnec, nebo guláš. Tedy jestli svět vznikl z guláše, i když neexistoval ještě hrnec, nebo základem všeho je hrnec a guláš vznikl jako přirozená funkce hrnce, podobně jako vesmír, naše planeta a můj dvorek.
Často se stává, že některé příklady odkazují na něco zcela jiného, než by měly, a že nám vůbec nepomohou, i když jsou zajímavé, ovšem příkladů je tolik (možná celý svět je založen pouze na příkladech), že se mohou snadno poplést. Jak z toho ven? Uvedu příklad: slimák by mohl vzniknout z guláše mnohem pravděpodobněji než z hrnce a vlak má zase blíže k hrnci. Tedy že vlak i slimák museli také vzniknout buď z hrnce, nebo z guláše, dokonce i lidé, kteří probíhají oním vlakem, aby se dostali z jedné stanice do druhé, nebo jezevec, který se nám objevil docela náhodně v potravním řetězci.
Struktura guláše pojme opravdu všechno, až na ten zpropadený hrnec, ale hrnec zase pojme guláš zcela pohodlně!
Přikláním se proto k teorii, že všechno vzniklo z hrnce, i když struktura guláše je mi sympatičtější.
