Článek
V tom případě by poslední cigareta byla vlastně ta předposlední. Ale jak to má člověk poznat? Přece si nebude u každé cigarety říkat, že je to ta předposlední. A co navíc takový nekuřák? Jak ten by mohl vychutnat poslední cigaretu? Nijak. Nemá na to. Snad jen kdyby se stal na stará kolena kuřákem a před smrtí si dal tu předposlední.
Proč však poslední (předposlední) cigareta tak často symbolizuje konec? Může snad za to onen francouzský film, kde hrdina po své smrti ještě vypustí obláček dýmu? A jak to, že při konstatování Dám si poslední pralinku k něčemu takovému nedochází? To stejné se týká krajíce chleba namazaného sádlem a posoleného. Nepamatuju si, že by při nějakém úmrtí v literatuře nebo ve filmu figuroval nedojedený chleba se sádlem, tak jako nedopalek cigarety, ať již v popelníku (detektivka) nebo vyčnívající mrtvole z úst (dokument).
A teď něco veselejšího: Přece i kuřák se může klidně stát nekuřákem a žít si vesele dál, nebo ho přejede auto a nekuřáctví si ani neužije. Na druhou stranu musíme připustit, že i bytostného nekuřáka může přejet auto, aniž by kdy vykouřil byť jen špačka. A když přitvrdíme, dokonce i žábu může přejet auto.
Nebo další znepokojující úvaha: Proč nejsem třeba pařez?
Pozdě Bycha honit, namítl by bůh.
Pokud není člověk pařezem hned od počátku, už s tím moc nenadělá, navíc by to ani nepochopil a také to nesouvisí s tématem.
Právě jsem zjistil, že jsem si popletl zadání. Místo Poslední cigareta jsem měl zpracovat Závěrečná cigaretka. Co s tím? Že bych to hodil na relativitu?
Tak tedy: Cigareta je přesně tak dlouhá, aby její vykouření trvalo asi pět minut. Tím ideálně splňuje nároky přestávky. Pokud trvá přestávka deset minut, použijí se k změření cigarety dvě. Avšak délka cigarety není to jediné. Objem plic a třas rukou také hrají důležitou roli. Navíc přestávka může trvat libovolně dlouho. Dokonce jsou známé přestávky, které nikdy neskončily!
Nyní přistupme konečně k pojmu Poslední, nebo podle opraveného zadání Závěrečná.
Abych to zjednodušil, tak já budu psát Poslední, ale vy si na tom místě představujte Závěrečná. Pojem Poslední je opravdová bomba v plné síle zazděného kravína. Cokoliv si totiž pomyslíte jako poslední, může být opravdu poslední, a to dokonce do posledního puntíku nebo písmenka, třeba i takového ř.
Uvedu příklad: Tohle bude můj poslední Oř!
Zajímavý problém nastane, neuvědomíme-li si, jestli je Poslední následkem Prvního, či První by mohlo být budoucí Poslední. O nic moc nejde, ale bude to mít zásadní vliv na to, co začneme řešit jako první.
Pro vysvětlení bych použil příklad trosečníka a protržené přehrady. Pro trosečníka je Poslední kapka vody jen poslední kapkou vody, třeba na nose nebo klidně i někde jinde. U plné přehrady však může znamenat její protržení a následné zničení lidských životů. V opačném případě, kdy podrobíme výzkumu První kapku vody, dojdeme k těmto závěrům: Zatím co První kapka pro trosečníka nic neznamená, protože se už potřebuje konečně pořádně napít, při zamyšlení nad První kapkou napouštěné přehrady se neubráníme dojetí nad těmi zachráněnými životy. Samozřejmě, pokud přehrada vydrží i další kapky a nedojde na tu poslední.
Z toho plyne, že u Prvního o nic nejde a u Posledního je už stejně pozdě.
V těchto místech se obvykle začínám poohlížet po nějakém tom konci. Často to dopadne tak, že nakonec nějaký najdu, ale zabere mi to více úsilí než obyčejný začátek. A když žádný konec nenajdu, tak to potom ukončím podobně jako tady.
