Hlavní obsah

Fejeton Mariana Pally: Dveře

Právo, Marian Palla, SALON

„Zavírej ty dveře! Copak máš v zadku oje?“ Volávala na mě babička a já si vždycky představoval, jaké by to asi bylo, kdybych měl v zadku dlouhý kus dřeva a jestli bych ho takovým způsobem vůbec unesl, nebo jestli bych ho jen tak za sebou netahal po zemi a babička by zase nevolala: „Nadzvedni ty oje! Podřeš podlahu!“ Zdálo se mi to jako neřešitelný problém a byl jsem velmi rád, že ty oje v zadku nemám, i když se tak zdánlivě chovám.

Foto: Marian Palla, SALON, Právo

Marian Palla: Dveře

Článek

Ovšem co s mladou generací? Neměly by se oje něčím nahradit? Ale čím? Všechno, s čím přijde mládež do styku, se den ode dne zmenšuje. Například mít dnes v zadku mobil, neznamená žádný problém a pravděpodobně bych s ním klidně zavřel dveře i já. Jediné, co se neustále zvětšuje, jsou televizory a tady by to už šlo. Například zvolání „Zavírej ty dveře! Copak máš v zadku televizi?“ by možná zabralo.

Problémy s dveřmi jsou pochopitelné. Tuhle speciální ucpávku díry s klikou a zámkem nepoužívá žádné zvíře, ani ryba, natož pták. Dveře také oplývají spoustou symbolů. Otevřené dveře znamenají vstřícnost, pohostinnost, na druhou stranu průvan a krádeže. Zavřené dveře zase naznačují, že tudy to nepůjde, že někdo není doma, nebo nás nemá rád, či se bojí průvanu.

Je také zvláštní, že všechno důležité se odehrává za dveřmi a málokdy před nimi. Například můj kamarád jednou vešel dveřmi do obchodu a už ho nechtěli pustit zpátky. Našli mu totiž v tašce bagetu, o které on tvrdil, že si ji koupil včera. Pokud by obchody neměly dveře, nikdy by se nedostal do tak trapné situace.

A nakonec bych se rád zmínil o dveřích v knihách. Dnes i školák ví, že dveře tu byly dříve než knihy (mám na mysli knihy tištěné). Napřed se dveře objevovaly v knihách sporadicky, ale časem se bez nich žádná neobešla. V románech i povídkách bylo brzy jasné, že pokud se v nich mají vyskytovat nějaké postavy, budou muset sem tam projít dveřmi tam, popřípadě i zpátky, nebo jenom tam, pokud nějaká postava odchází definitivně z domu, a nebo zase definitivně dovnitř, když má v domě zemřít. Nejčastěji se dveře objevují v románech a detektivkách, méně často v cestopisech a docela sporadicky v básních. Nevím, proč se v básních vyskytuje tak málo dveří. Možná se básníci za dveře stydí, asi nejsou dost romantické, špatně se rýmují, nebo překážejí v lásce. Pokusím se to teď vyvrátit: Dveře / co jsem se světem nachodil / sem a tam / dveře otvíral a zavíral / sem a tam / a nakonec ani tu rakev / nezavřu.

Jak je vidět, civilizace bez dveří, nebo kdyby byl krtek velkej jako prase, by vypadala úplně jinak.

Související témata:

Související články

Marian Palla: 1.9

Seznámil jsem se s člověkem, kterému jsem začal říkat 1.9. Normálně si ale nechává říkat Méďa. Je ze Střelic u Brna, ví, kde zrajou první třešně, kde rostou...

Výběr článků

Načítám