Článek
Dcera Nina utekla ze školy a pracuje teď v německé továrně. Vydělá si víc než Máša ve svém zodpovědném zaměstnání, koupila si auto a žije ze dne na den, bez otázek a bez perspektiv, prý „s čistou hlavou“.
Máša vede prodejnu s domácími potřebami, je v tom dobrá, ale když jí majitel nabídl podíl, odmítla, protože se jí obchod vlastně protiví.
Její mladší Kolja chodí do třetí třídy, je ve střídavé péči, což Mášu trápí, ale nemůže s tím nic dělat. Byla to ona, kdo utekl od jeho otce, a není jediný důvod, proč by měl Kolja být svěřen do výchovy jen jí. Koljův otec je spořádaný podnikatel, daně platí, tržby eviduje a zákazníkům ve všem vyhoví. Je ovšem taky rasista a buran, který neumí myslet na nic jiného než na peníze a projevovat se jinak než komandováním ostatních. Kolji se to týká také, takže ten je rád, když je s Mášou. Je to zamlklý hodný chlapec, rád pomáhá a dobře plave. S Mášiným současným mužem vychází dobře. Zatím.
Mášina sestra Olga si se svou znalostí cizích jazyků vydělala už spoustu peněz, jenže mnohem víc jich utratil její partner. Je to gambler, kouří trávu, kdysi hrál v punkové kapele a Olgu na to chytil, jenže to už je dvacet let, on se v ničem nezměnil a Olga ho prakticky živí. Mají dluhy, nikdo neví za co, a Olga se honí z práce do práce, sotva že uřídí soustavu exekucí, které se stále znovu vynořují hned poté, co je předchozí nebezpečí odvráceno.
Mášu a Olgu si lidé ve městě někdy pletou, bývaly krásné a všichni je znali. Máše dnes vadí, když se k ní někdo hlásí jako k Olze, zlobí se na svou sestru, že nedokáže vyřešit tak jednoduchý úkol, jako je jeden parazitující povaleč, zatímco ona se musela sama postarat o dvě děti. No právě, řekla by Olga, kdysi tak dobrá v matematice, a jakpak ses postarala, milá sestro?
Přijel i bratr Andrej se ženou Sidonií. Bývalá manželka Nataša se s ním rozvedla hned poté, co Andrej neobhájil dizertační práci a zůstal trčet jako učitel na základce. Nataša se pak vdala za Němce a žije s ním v Norimberku, kde vede penzion stejně nesnesitelným způsobem, jakým vedla svou a Andrejovu domácnost. Andrej už dávno není tlustý a taky přestal kouřit, jediné, kdo tady kouří, jsou Máša s Olgou. Máše to dělá tmavé kruhy pod očima a Olga má z kouření zažloutlé zuby.
Nová Andrejova žena má už dospělého syna. Prakticky na něj byla celou dobu sama, bývalý muž jí notoricky neplatil alimenty, a když ho dala k soudu, zařídil si papíry na hlavu a invalidní důchod. Sidonie to s Andrejovou pomocí zvládla až do synových šestnácti, kdy se kluk náhle pomátl a odstěhoval se k otci, k tomu magorovi, který mámu mlátil a pro něj nikdy nic dobrého neudělal. A jak to dopadlo? Vyrazili ho ze školy, žije teď v Praze, a čím se živí, rodina raději nechce vědět. Nevolá, nepíše, domů nejezdí.
Alena Zemančíková
Irina jediná vystudovala vysokou školu a pracuje v knihovně v Moskvě. Taky píše a tu a tam jí něco vyjde, ale v provincii, kde sestry s bratrem žijí, se takové věci, jaké píše Irina, v knihkupectvích nenajdou, a literární časopisy tu taky nedostaneš. Sestry spíš tuší, než vědí, čím nejmladší žije. Irinu mrzí, že sourozenci neznají její práci, kdysi se nebavili o ničem jiném. Irina není vdaná, nemá děti a momentálně s nikým nechodí. Máša i Olga kdysi také toužily bydlet v hlavním městě, ale když tam dnes můžou u Iriny přespat, kdy chtějí, nepřijedou ani na její autorské čtení. Nemají čas a jsou unavené. Irina je setrvale bez peněz a nikde na obzoru není možnost zlepšení.
Každý u stolu pije něco jiného: Andrej pivo, Sidonie čaj, protože řídí, Máša rum, zimomřivá Olga grog a Irina, která chce zhubnout, vodu. Máše je čtyřicet, Andrej je o dva roky, Olga o rok starší a Irině je třicet. Mají stejné oči a podobné hlasy. A hudba hraje tak zvesela…
