Článek
Ukázalo se, že mu vadí, že lípa kvete, voní, meduje, vadne, stíní, opadává, láme se. To vše částečně nad jeho zahradou, kam přesahuje z místa při obecní cestě.
No tak se listí jednou za rok shrabe, to snad stojí za to, lípa je zdravá a krásná, mínil starosta.
Soudní znalec však poznamenal: Ten člověk je ale nemocný a jeho manželka také. Aha, jsou alergičtí, s pochopením řekl starosta, to je tedy problém.
Ne, alergičtí nejsou, ale jsou hluchoněmí, řekl soudní znalec.
No jo, namítl starosta, alergikovi by pyl a med a včely a květ mohly přinést i smrtelné nebezpečí, ale proč nemůže hluchoněmý člověk pohrabat pod lípou listí?
Mohl by, řekl znalec. Ale nechce. A píše, že mu lípa otravuje život, že mu zhoršuje životní prostředí, že mu bere čas a síly a že nepomůže nic, než lípu porazit.
Spolu se starostou se pak vydali v doprovodu tlumočníka ze znakové řeči na obhlídku místa samého. Nespatřili nic zvláštního – lípa právě odkvetla, na zahradě byl mírný poprašek opadaných květů, ve vzduchu ještě voněl med, lípa byla krásně zelená a v horkém letním dni vrhala příjemný stín. Ráno na cestu, odpoledne na zahradu.
Starosta navrhl, že zařídí, aby někdo opadané listí a květy pod lípou uklízel. Majitel domu ovšem řekl – a tlumočník přeložil –, že to není řešení, protože jednak bude muset toho uklízeče pouštět na svůj pozemek, jednak i kdyby to třeba starosta zařídil, za pár let bude jiný starosta a… Přemýšlel o tom hodně a nevidí jiné řešení, než lípu porazit. Starosta pak ještě nabídl, že bude pána doprovázet s lucernou, ale tlumočník to nepřeložil a starosta se zastyděl za nemístnou ironii.
A s tím odešli.
Starosta usedl do své židle s pomyšlením, že kdyby se všude nekonala tak systematická válka proti stromům, ten člověk by na to své řešení vůbec nepřišel – vždyť kolik let mu lípa nevadila. Teprve teď, když to říká i poradce pro lidská práva, je si jist, že soukromý majetek je víc než obecní strom. Ale když už mu lípa začala tak strašně vadit, že jde kvůli ní do sporu, má obec právo kazit mu život kvůli stromu, který mnozí občané ani nevnímají? Jistě, člověk by měl mít rozum, ale když ten dotyčný rozum nemá a kromě toho má hendikep, má se obec točit na svém právu nechat strom, kde je, a působit tak člověku pocit křivdy a nespravedlnosti? No jo, ale když starosta svolí, aby lípa byla poražena, nebude to jen první krok k všeobecnému pustošení obecního prostoru v zájmu parkovišť, obchodů, garáží a podobně?
A co to je vůbec za divnou logiku, podle níž obec, jen kvůli tomu, že na jejím pozemku mírumilovně roste lípa, poškozuje právo soukromé držby člověka, který je navíc zdravotně postižen?
Ano, ale kdyby ten člověk byl zdráv, je možné říci: Jděte do háje a vezměte jednou za rok hrábě, to vám nic neudělá! Hluchoněmému to sice taky nic neudělá, ale on má jinde tolik potíží a protivenství, že starosta neví, jestli mu smí svým postojem přidělávat ještě další.
Starosta tedy přednesl problém zastupitelstvu a zastupitelé jednohlasně řekli, že ne.
Tak ať zasadí lípu jinde, řekli nakonec asi tři. No jo, ale on nemusí nikde nic sázet, není to jeho lípa, to je problém obce, přihlásil se zastupitel právník. Starosta klidně a rád zasadí třeba dvacet lip, ale žádné z nich nebude 80 let.
Tak ať to rozhodne soud.
A soud to rozhodl: obec je povinna zabránit, aby zplodiny z lípy poškozovaly soukromý majetek, tedy zahradu, stěžovatele.
Hm. To tedy znamená nainstalovat na lípu ochranné sítě? A co vůně a med a stín a včely?
To soud neřeší.
A tak stojí starosta u vrátek hluchoněmého muže, v ruce drží hrábě, zvoní a domáhá se, aby mohl shrabat zbytky květů a první spadané listy. Hodlá tak činit osobně, dokud bude starostou, a možná později tím spíš. Ale hluchoněmý muž neotevírá. Hrábě ve starostově ruce mu nestačí, spokojen by byl jen s motorovou pilou. A tak vznikla v jedné obci velká křivda, kterou nikdo neumí vyřešit, protože prostě vyřešit nejde.
