Detektivka v textech. Nad knihou o Jaroslavu Klecanovi

Toman Klecanův příběh nejdřív intuitivně ztvárnil v románu Oko žraloka (2018), loni pak v Salonu publikoval text „Jsem čestný člověk.“ Jaroslav Klecan jako někdo jiný než zrádce z Fučíka – a věci se daly do pohybu.

„Reakcí na salonní text bylo neskutečné množství, bylo znát, jak se fučíkovsko-klecanovský příběh promítl lidem do životů,“ vzpomíná autor. „A především jsem díky tomu článku dostal kontakt na Klecanova synovce a přes něj pak na jednu z neteří. Další dvě neteře se objevily na čtení z Oka žraloka.“

Autor vypátral také potomky paní Paquity, Klecanovy lásky z časů jeho interbrigadistického působení ve španělské občanské válce. Její děti opatrovaly milostné dopisy, které Klecan Paquitě psal. A tyto dopisy tvoří ústřední část nové Tomanovy knihy Zrádce, hrdina, spisovatel? Jaroslav Klecan z Reportáže, psané na oprátce (Novela bohemica 2021).

Publikace obsahuje ještě studii historika Davida Majtenyiho, který pečlivě a bez ideologického nátěru rekonstruuje Klecanův život, a také obsáhlou literární reportáž Marka Tomana, vycházející z textu publikovaného v Salonu, rozšířenou ovšem do osobitého záznamu pátrání po klecanovských tajemstvích i po vlastním nitru.

Jaký má vlastně Toman vztah k idealistům klecanovského typu, kteří bojují za „správnou věc“? A proč interbrigadisté včetně Klecana bojovali ve Španělsku – hnala je touha po lepším, spravedlivějším světě, nebo touha po dobrodružství, případně kombinace obojího?

„Idealistům fandím, protože pragmatismus nakonec nahrává tomu horšímu z nás,“ odpovídá autor. „Motivy interbrigadistů popsal spisovatel Arthur Koestler, kterého v knize cituji. Byla to asi skutečně různorodá směsice. A ve Španělsku pak za tyto motivy přibližně pětina československých dobrovolníků padla. Sám Klecan zřejmě i prchal před policejním stíháním, protože se účastnil náboru českých interbrigadistů, což bylo nezákonné. Je však třeba připomínat, že interbrigadisté bojovali za demokraticky zvolenou vládu proti pučistům. Od dnešních dobrovolníků, kteří jdou třeba na Donbas, se v tom zásadně lišili. Nebyli to ani žoldáci – dočetl jsem se, že žold věnovali například nemocnicím. V únoru 1948 se ovšem někteří podíleli naopak na organizaci komunistického převratu proti demokraticky zvolené vládě. Jestli přitom vyznávali stejný idealismus – to je otázka.“

Kniha Zrádce, hrdina, spisovatel? vyvolává nesamozřejmé otázky a nedává jednoznačné odpovědi. Je to vlastně existenciální detektivka, o to působivější, že nepoužívá žánrové rekvizity, ale odehrává se hlavně v textech – dobových i současných. Výsledkem je názorná ukázka, jak nejisté jsou příběhy dějin a proč je podstatné vyprávět pořád znovu a nově.

Autor je novinář a spisovatel.