Článek
Jürgen Sarnowsky, profesor středověkých dějin na hamburské univerzitě, se ve své knize Objevování světa. Od Marka Pola po Humboldta (přeložil Jan Hlavička, Vyšehrad 2017) zabývá evropskými cestovateli – od poutníků a kupců pozdního středověku přes objevitelsko-dobyvatelské mořeplavby na Evropanům neznámé světadíly až po výpravy 18. století, jejichž součástí už byly i vědecké expedice –, ovšem soustředí se na cestopisné zprávy samotných objevitelů i jejich současníků a snaží se zachytit vývoj dobových názorů, příběhů a mýtů.
„Nejde zde ani tolik o ,technické‘ aspekty cesty, jako financování, vypravení, trasu, dopravní prostředky, ale spíš o vnímání jiných světů, jež se průběžně měnilo,“ píše autor. „Chceme tak osvětlit počátky globalizace především z perspektivy dějin představ. Tím můžeme zřetelně ukázat, jak se Evropa – i přes setrvávající předsudky a mýlky – postupem času otevírala a obracela k jiným kulturním okruhům.“
„Zajali jsme loď z Mekky, bylo na ní tři sta osmdesát lidí a mnoho žen a dětí, a sebrali jsme jim dobrých dvanáct tisíc dukátů a dalších deset tisíc dukátů ve zboží, a tu loď a všechny lidi jsme 1. října spálili na popel,“ píše se v anonymní zprávě z roku 1504 o jedné z plaveb slavného objevitele Vaska da Gamy k indickému pobřeží. Ve městě Kalikut pak prý mořeplavec žádal vyhnání muslimských obchodníků, a když mu nebylo vyhověno, nechal zajmout čtyřiačtyřicet místních rybářů a dal je oběsit na stěžních. Následně Portugalci stříleli do lidí v přístavu a nakonec město z lodí bombardovali. Vasco da Gama pak poslal několik mrtvých z lodi králi s dopisem, v němž požadoval úhradu nákladů za zbraně a materiál.
Kryštof Kolumbus po setkání s obyvateli ostrova, který pojmenoval San Salvador, napsal do palubního deníku, že je bude snadné „dopravit do Kastilie anebo je na jejich ostrovech držet jako otroky, neboť s takovými padesáti muži lze všechny ostatní pokořit a ke všemu přimět“.
Na ostrově Hispaniola poté Kolumbovi souputníci povraždili většinu obyvatel. „Španělé, sedící na ušlechtilých koních a dobře opatřeni meči a dřevci, započali s krvavými svými řežemi a válečnými úskoky; a projíždějíce městy a vesnicemi, žádného věku ani pohlaví ani rodiček ani žen těhotných nešetřili, ba životy jim otevírali a zaživa na kusy je trhali.“
Autor těchto slov, dominikán a „ochránce Indijců“ Bartolomé de las Casas, je v knize jen letmo zmíněn, ovšem jde o klíčovou osobnost tehdejší evropské politiky. „Účastnil se dobývání Kuby a získal indiánské otroky, kteří pro něj pracovali v dolech a postavili mu rozsáhlé honosné sídlo. Nevíme takřka nic o konkrétních psychologických pohnutkách, které v roce 1512 de las Casase přiměly vstoupit do dominikánského řádu a radikálně přehodnotit svůj dosavadní životní postoj,“ píše o něm antropolog Ivo T. Budil ve starší publikaci Za obzor Západu, v níž najdeme podrobnější rozpracování problémů v Sarnowského studii naznačených.
De las Casas vytvořil několik spisů proti tehdejším koloniálním praktikám (nejznámější je kronika O zemí indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější, jež conquistadory viní ze spáchání patnácti miliónů vražd) a podnítil církev i evropské humanisty k zájmu o práva indiánů.
V následujících staletích sílila touha po vědeckém poznání, ale obyvatelé podmaňovaných území z toho příliš prospěchu neměli.
Co Sarnowsky neuvádí, můžeme doplnit výkladem izraelského historika Yuvala Noaha Harariho z knihy Sapiens. Úchvatný i úděsný příběh lidstva. Harari probírá australskou plavbu námořníka, zeměpisce a etnologa Jamese Cooka, jíž se účastnili také vědci různých oborů či malíři. Tato výprava „přivezla velké množství nových poznatků z astronomie, zeměpisu, meteorologie, botaniky, zoologie a antropologie. Nová pozorování přispěla k rozvoji několika vědeckých oborů. Příběhy z jižních moří zaujaly evropskou veřejnost a inspirovaly budoucí generace přírodovědců a astronomů,“ píše Harari.
Ovšem James Cook nebyl jen zvídavý námořník, ale také voják. „Prohlásil ,nově objevené‘ ostrovy a zejména Austrálii za britské vlastnictví, čímž zahájil kolonizaci a vyhlazování původního obyvatelstva Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu. Během století po Cookově expedici evropští osadníci v Austrálii a na Novém Zélandu zabrali původnímu obyvatelstvu většinu úrodné půdy. Počet domorodců klesl o devadesát procent a ti, kteří přežili, byli vystaveni systematickému rasovému útlaku. Pro australské Aborigince a novozélandské Maory byla Cookova výprava začátkem katastrofy, z níž se už nikdy nevzpamatovali.“
Jürgen Sarnowsky si předsevzal zachytit to, jak se Evropa „postupem času otevírala a obracela k jiným kulturním okruhům“, ale jeho knížku lze číst i jako kroniku oněch „setrvávajících předsudků a mýlek“, které cestu ke globalizaci provázely.
Dnes, kdy ve Spojených státech čím dál víc měst slaví místo Kolumbova dne Den původních obyvatel, a starosta New Yorku dokonce podnítil debatu o odstranění tamního Kolumbova pomníku, by další sebemrskačství a odsuzování vlastní kultury bylo „objevováním Ameriky“. Z pohledu na krvavé kořeny Evropy si ale můžeme vzít alespoň to, že o obrazech, které nosíme v hlavách, je nutné neustále přemýšlet. A že – jak ve své knize napsal zmíněný historik Harari – k velkým tragédiím nemusí vést jen nenávist a nevraživost, ale i lhostejnost.
Jürgen Sarnowsky
Jürgen Sarnowsky Objevování světa
Jürgen Sarnowsky Objevování světa Od Marka Pola po Humboldta
Jürgen Sarnowsky Objevování světa Od Marka Pola po Humboldta Přeložil Jan Hlavička.
Vyšehrad 2017