Článek
Kdy Philip Roth poprvé navštívil Československo?
Bylo to v létě roku 1969 a šlo o poměrně krátkou návštěvu. On tehdy procestoval víc evropských zemí, protože potřeboval na chvíli utéct ze Spojených států. Vydání románu Portnoyův komplex, který se rychle stal bestsellerem, vyvolalo velké kontroverze a Rotha všude pronásledovali novináři. Ze dne na den z něj byla veřejná osoba a byl médii tak trochu šikanovaný.
Do Prahy se ovšem potom pravidelně vracel – jezdil sem každé jaro od roku 1971 do roku 1976. Proč vlastně? Bylo to kvůli jeho velkému vzoru Franzi Kafkovi?
Nejenom. Roth se zajímal také o české disidenty a jejich osudy po roce 1968. Jejich úděl mu přišel rovněž „kafkovský“ a ve svém vlastním psaní realisticky zachycoval represe komunistického režimu vůči nim. Navíc se mu líbil český osvobozující přístup k sexu a erotice, zvláště ve srovnání s puritánským prostředím v Americe, které na něj doléhalo především během jeho dospívání v padesátých letech.
Po roce 1976 mu už návštěva socialistického Československa nebyla povolena. Víte, jaký byl oficiální důvod?
Nevím, jaké přesně bylo oficiální zdůvodnění, ale zřejmě hrálo roli to, že Roth v té době úzce spolupracoval s Milanem Kunderou.
Philip Roth má na kontě více než dvě desítky úspěšných děl a stále vydává další.
Jaký měl Roth vliv na mezinárodní úspěch českých spisovatelů?
Myslím, že první, co pro českou literaturu v USA udělal, byla roku 1974 předmluva k americkému vydání Kunderových Směšných lásek. Zároveň redigoval edici Writers from the Other Europe pro nakladatelství Penguin, psal eseje o českých autorech a taky o nich často mluvil v rozhovorech pro noviny. Byl to právě Roth, kdo oživil mezinárodní pověst Jiřího Weila, jehož Život s hvězdou se pak nakrátko stal jedním z nejprodávanějších cizojazyčných románů na americkém trhu. Roth pro Jiřího Weila udělal totéž co Weaver a Van Doren pro Hermana Melvilla ve dvacátých letech – vyzdvihl ho ze záhrobí zpátky do literárního života.
V jedné své studii usuzujete, že postavu spisovatele Zdeňka Sisovského v Pražských orgiích inspirovali tři skuteční čeští autoři – Zdeněk Urbánek, Josef Škvorecký a Ivan Klíma. Jak jste na to přišel?
V dobových rozhovorech Roth vyjadřoval obdiv právě k těmto třem tvůrcům, které osobně znal – myslím, že proto je spojil do jedné postavy. Zdeněk Sisovský žije v Československu na hraně oficiální přípustnosti, je překladatel, poloviční Žid a zážitek svůj i svých přátel po roce 1968 otevřeně přirovnává ke kafkovské zkušenosti. Pronáší věty v tom smyslu, že si zvolil rezignaci, protože si uvědomil, že se stejně nedá nic dělat. Pod taková prohlášení by se politicky aktivnější disidenti jako Václav Havel nepodepsali.
Ovlivnil Roth nějak americké vnímání československé normalizace?
Když vojska Varšavské smlouvy obsadila Československo, byli Američané vyčerpaní vietnamskou válkou i atentáty na dva ze svých protiválečných vůdců – Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho. Invaze do Československa nebyla na pořadu dne. Roth tehdy o Čechoslovácích psal, ale málokoho to doopravdy zajímalo.
A romány Rothovy „zuckermanovské trilogie“, jejímž epilogem jsou právě Pražské orgie, pak vycházely od konce sedmdesátých do poloviny osmdesátých let – ve své době byly politické, ovšem většinové publikum v USA se už o politická témata tolik nezajímalo, takže ho bohužel neoslovily ani problémy zdejších disidentů.
A víte, jaká byla naopak reakce českých čtenářů, když u nás Pražské orgie v roce 1988 poprvé vyšly? Přijalo tuzemské publikum Rothův pohled?
Nevím, jaká byla reakce v roce 1988, protože jsem tu tehdy ještě nežil, a ani jsem v tomto směru neprováděl žádné rešerše. Ale když jsem přijel do České republiky roku 1994 přednášet a psát o Rothovi a Češích, byli studenti i kolegové ohromení, že tento spisovatel už v půlce osmdesátých let psal s určitostí o pádu komunistického režimu. V Pražských orgiích najdeme pasáže, jako je tato: To cigáro musíte dokouřit, Zuckermane. Až se do Československa vrátí svoboda, udělíme vám za dokouření toho cigára čestné občanství. Na zdi hotelu bude viset pamětní deska o Zuckermanovi a jeho cigáru.
České motivy se u Rotha nevyskytují zdaleka jenom v Pražských orgiích, které mimochodem připravuje ke zfilmování režisérka Irena Pavlásková. Můžete stručně popsat „českou stopu“ v jeho díle?
Už jsme mluvili o tom, že velký vliv na něj měl Franz Kafka. Například povídka Ňadro z roku 1972 je variací na Kafkovu Proměnu – u Rotha se newyorský profesor literatury jednoho dne probudí a zjistí, že se proměnil v obří prs. V jiné povídce dokonce Franz Kafka vystupuje jako postava – podařilo se mu emigrovat do Ameriky, kde vyučuje hebrejštinu židovské žáky, mimo jiné devítiletého vypravěče jménem Philip Roth. V románu Profesor touhy z roku 1977 Rothův autobiografický hrdina v Praze navštěvuje místa spojená s Kafkou a v této knize se, stejně jako v Pražských orgiích, opakuje motiv kafkovské absurdity, kterou umělci v socialistickém Československu zažívali. A konečně v románu Milostné rozmluvy, který v Česku z nějakého důvodu není příliš známý, obsahuje zápletka několik postav českých emigrantů – a všichni na svobodném Západě zažívají stejné odcizení jako předtím na komunistickém Východě.
