Chaos a řád. Sloupek Zbyňka Vlasáka

Vždyť co jiného než chaos ztělesňuje Babišův proslulý „mikromanagement“, neustálé těkání z jednoho dílčího problému na druhý. I z Babišových delších veřejných projevů, z těch, které mu předem nesepsali lidé z jeho týmu, vyplývá, jak je pro něj obtížné soustředit se na jednu věc, natož aby se něčemu dostal pod povrch. Limity podobného přístupu se nejvíc vyjeví v krizích typu té covidové, kdy se urputně snažíte sfouknout svíčku, zatímco vám za zády hoří záclony.

Na druhou stranu mimo různé „nouzové stavy“ nemají dnešní mají politici moc, legitimitu ani nástroje na skutečně zásadní změny. A mikromanagement se tak v klidnějších časech paradoxně ukazuje jako vlastně jediná spolehlivá strategie, jak třeba i z pozice premiéra něčeho dosáhnout. Problém dneška samozřejmě je, že „nouzových stavů“ přibývá a klidnější časy se asi jen tak nevrátí.

V kontrastu k Babišovi se generál Pavel prezentoval jako sympatický introvert, který váží každé slovo a snaží se vnést do věcí „řád“. V kampani nabízel schopnost problém strukturovat a „klid“ při volbě řešení. Tedy úplný opak Babišovy roztěkanosti.

Právě v naší krizové době to znělo lákavě a jistě to přispělo k jeho vítězství. Otázkou ale je, jestli to není v realitě dnešních komplexních společností taky jenom iluze. Ty jsou totiž roztěkané podobně jako Babiš a každá snaha vnutit jim svrchu jednotný řád musí nutně ztroskotat.

Udělat pořádek znamená věci zjednodušit, rozhodnout a na rozhodnutí trvat. Jenže problémy současnosti – covid, válka, klimatická krize – jsou složité, s mnoha aktéry, v čase vysoce proměnlivé. A každé rozhodnutí shora založené na významnějším zjednodušení celku tak znamená vynechat tolik důležitých aspektů, že to ve výsledku situaci nezřídka zkomplikuje a chaos se prohloubí.

Což neznamená, že se o „pořádek“ nemáme pokoušet, jenom musíme být připraveni na opakovaná zklamání. Navzdory výsledku prezidentských voleb chaos z našich životů vytlačit nelze – a nám nezbývá než se s tím smířit.