Bůh jako paměť. Bianca Bellová nad románem Georgiho Gospodinova

Tuzemský čtenář už mohl Gospodinova poznat: česky mu vyšly kromě dvou básnických sbírek i romány Fyzika smutku a Přirozený román a taky soubor krátkých povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény. Právě Gaustin je pozoruhodná postava, která se coby dětský imaginární přítel míhá Gospodinovovými prozaickými texty, kde propojuje různé časy a reality: jako přelud se objeví a zase zmizí neznámo kam.

Významnou úlohu hraje též v románu Vremeubežište (2020), který česky dosud nevyšel a kde podivínský Gaustin přichází s objevem, že se lidé, kteří začínají ztrácet paměť, cítí dobře v kulisách, jež jim připomínají dějinné období, kdy byli plni sil a jejich život dával smysl. Začne v domovech pro seniory v řadě zemí otvírat speciální oddělení ve stylu různých historických období, do kterých jsou senioři zařazováni podle stáří a pokročilosti demence.

Koncept je úspěšný, ale má i svá úskalí; ukáže se, že je třeba pacienty zcela izolovat od vnějšího světa, a odtud už je jen krůček k politizaci této regrese a její tematizaci v referendech ve všech evropských zemích: Do jakého dějinného období by se chtěli jejich obyvatelé hromadně vrátit?

Jakkoli by se taková dystopie mohla zdát pochmurná, opak je pravdou. Gospodinov umí to, co dělá dobrého autora: pohnout čtenáře k citům. Nostalgie se tu střídá s humorem. Čtenář nemůže necítit pohnutí nad mužem, který zcela ztratil vzpomínky a povědomí, kdo vlastně je, a svou minulost včetně milenky, kterou mu všichni záviděli, si tak rekonstruuje z vyprávění bývalého agenta státní bezpečnosti, jenž ho kdysi celé roky sledoval. Či nad starouškem, který si v potemnělých hlubinách své mysli hraje na schovávanou a hodiny prostojí za závěsem. Nejhorší na té hře totiž je, že ho nikdo nehledá. Díkybohu to ale stařec neví. Tělo je přirozeně milostivé a poskytuje jeho mysli místo anestezie amnézii.

„Když si nikdo nic nepamatuje,“ dovozuje Gospodinov, „je to stejné, jako když není Bůh.“ A jak říká Dostojevskij, není-li Bůh, je všechno možné. Bůh není nic jiného než obrovská paměť. Paměť na hříchy, cloud s nekonečnými gigabajty informací. A zapomnětlivý Bůh, Bůh s alzheimerem, nás osvobodí od všech závazků. Chybí-li paměť, není ani zločinu.

Gospodinov je postmoderní spisovatel par excellence. Teď napsal svůj nejlepší text, velký evropský román. Fragmentárnost, typická pro jeho předchozí prózy, poněkud ustoupila do pozadí a dala prostor fabuli, která příběh drží pohromadě. Je dobře, že si toho mezinárodní publikum všimlo. Snad se brzy dočkáme i českého překladu.