Článek
Společně se povzbuzují, nejspíš vyrážejí na tah. Přeju jim to. Jdeme část cesty kousek od sebe, když jeden z nich přiskočí ke vchodu jednoho ze sousedních baráků a suverénně se tam vymočí na dveře. Zkouším mu anglicky vysvětlit, že to není úplně normální, ale marně. Neposlouchá mě. Mentalitu pařmenské skupiny žádné moralizování neprolomí. Kluci se mi sborově zasmějí a hurónsky zmizí do noci.
Poprvé jsem nápis tourists go home viděla už před lety. Celkem se mě tenkrát dotkl, byla jsem zrovna na dovolené a nedokázala pochopit, co komu vadí na cestování. Dnes už tomu rozumím. Řada lidí je z přemíry turismu extrémně unavená. Já ostatně taky.
Ze Žižkova, kde žiju, se v poslední době stalo rozšířené centrum Prahy. Přitom před deseti lety, kdy jsem se sem přistěhovala, to byla příjemně zaplivaná čtvrť šedých baráků s oprýskanou omítkou. Dnes tu developeři zvesela investují do oprav domů a bytů, z nichž některé slouží rovnou jako Airbnb ubytování a jiné se prodávají za strašné peníze.
Je fakt, že některé věci – nonstopy, zastavárny, herny na každých pěti metrech – mi vážně nechybějí. Jiné – normální hospody, místa vytvářející pocit komunitního života a celkový punc okrajové a složitě kočírovatelné městské části, která má svůj zvláštní rytmus a atmosféru – ale ano.
Proměna města spojená převážně s turistikou a zhodnocováním kapitálu v podobě investic a skupování bytů a nemovitostí některé negativní jevy odvála. Mnohem víc jich ale přinesla. Člověk se doma cítí najednou jako cizinec, prostředí, na které byl zvyklý, se mu mění před očima a hodně míst se unifikuje a zdražuje. A lidé, kteří v daném místě žijí, z toho nic moc nemají. Ano, turismus je pro některé z nich zdrojem obživy. Jenže většině z nás život znepříjemňuje a reálně zhoršuje. Zvlášť proto, že se poptávce turistů všechno tak dokonale uzpůsobuje, zatímco každodenní těžkosti domácích zůstávají mimo politický zájem. Sama cítím, jak mi s takovým přístupem dochází trpělivost.
Jestli letos v létě stejně jako já vyrazíte někam na dovolenou, zkuste se k místním alespoň nechovat tak, jako by vám všechno patřilo. Vzhledem k tomu, že turistika mimo jiné extrémně zatěžuje životní prostředí, je to to nejmenší, co ve chvílích oddychu můžete udělat. Města vytěžovaná naší touhou „podívat se jinam“, a především lidé v nich žijící to možná ocení. A jestli ne, nemůžeme se jim, přihlédneme-li k okolnostem, zas tak divit.
