Článek
Konstrukt zvaný tradiční rodina se v posledních letech znovu prodral na politické výsluní. Ohání se jím kdekdo: od několikrát rozvedených ultrapravicových demagogů přes vystrašené katolíky, národovce a xenofoby po konzervativní levici. Přitom mít u nás třeba vícero dětí je vinou chybějící veřejné infrastruktury nebo zdražujícího se bydlení čím dál složitější. To ale ideologii nevadí. Koncept rodiny, respektive manželství si totiž vzala za rukojmí a jako ohnivým mečem jím máchá proti všem, kteří do něj nezapadají. Je jedno, zda jde o samoživitelky, nebo třeba právě lidi z LGBTQA+ komunity.
Často se prsíme, že my, Češi, nejsme homofobní. Ty „teplý“ bychom přece klidně nechali bydlet ve vedlejším bytě a před lety se jim povolilo registrované partnerství. „Já myslím, že to bohatě stačí,“ říká dnes nejeden politik a tváří se, jako by manželství bylo výsadou jen pro privilegované, jako bychom tím rozšířením poplivali jeho posvátnou hodnotu.
Apolena Rychlíková letos za své salonní sloupky získala Novinářskou cenu.
Sama vdaná nejsem a k téhle instituci mám spíš vlažný vztah. Asi má nějaké ekonomické výhody a chápu, že pro řadu lidí je podstatná i jinak. Přijde mi ale absurdní upírat právo na manželský svazek lidem, kteří o to stojí, jenom proto, že nezapadají do našich šablon. Copak na to snad máme patent? A z jakého titulu? Představa, že by se role obrátily a lidé z LGBTQA+ komunity by mohli tvořit politiku stejně, jako to dnes dělají hetero lidé, a bránili by nám ve sňatcích s podobnou argumentací, musí každému připadat bláznivá. My to ale děláme – pod rouškou normality a se štítem, na který se načmáralo slovo tradice.
Existují země, kde na duhové pochody útočí neonacisté, klerofašisté, existují země, kde by žádný Pride proběhnout nemohl. U nás to jde, ale tím to zatím končí. Ne, moci si uspořádat svůj vlastní karneval, průvod a kulturní akci v globalizovaném velkoměstě uprostřed Evropy není žádný znak naší velkorysosti. O tu navíc nikdo nestojí. Jde o rovnost, jde o ni víc než o toleranci, jde o vzájemnost a respekt, stejná práva všem, bez rozdílu. A k tomu máme jako většinová společnost pořád ještě daleko.
