Analýza jednoho „svolení“. Apolena Rychlíková nad knihou Vanessy Springory

Postoj soudu nakladatelkou otřásl natolik, že se rozhodla sepsat vlastní vzpomínky na období dospívání, kdy se stala obětí útlaku a zneužívání ze strany jednoho z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů Gabriela Matzneffa.

Matzneff byl znám neortodoxními názory na sex s dospívajícími. Ve svých textech zmiňuje například i sexuální styk s jedenáctiletými prostituty na Filipínách. To všechno za hlasitého obdivu předních intelektuálů a francouzské literární elity, která to vnímala jen jako originální excentričnost.

Do spisovatelových spárů se jednoho dne dostává i mladá dívka Vanessa, trpící rozpadem rodiny. Muž ji v jejích třinácti letech okouzlí a následně za velmi manipulativních okolností svede. Odstup tří dekád autorce umožňuje dokonale vylíčit obludnost Matzneffova predátorského chování – spisovatel v kritickém okamžiku zneužil její zranitelnosti a dal jí na chvíli zdánlivý pocit výjimečnosti, bezpečí a lásky, aby to vše doprovodil zasvěcením do sexuálního života, neméně manipulativním.

Dívka však brzy začíná přicházet na to, že o skutečné emoce z jeho strany nejde, že jde pouze a jenom o nadvládu. A že spisovatelova „láska“ k ní je ve skutečnosti láskou k jejímu přechodnému stavu někde mezi dívkou a ženou, který se Matzneff snaží mermomocí zakonzervovat, aby si svou mocenskou převahu udržel.

Aby toho nebylo málo, z Vanessy se následně stává postava spisovatelovy prózy. Matzneff jí tak ukradne nejen dospívání, ale prakticky celý další život, který přetaví ve svou literární fikci. Tento schizofrenní moment, kdy se existující osoba stává zároveň postavou fikční, umožňuje Matzneffovi držet svou oběť nadále v šachu a bránit jí prožívat její život autonomně a svobodně. To, co ve třinácti letech začalo údajným svolením (vzešlým z jasného překračování mantinelů ze strany spisovatele), končí opresí. Z Vanessy se stává objekt, který nemá kontrolu nad svým osudem ani desítky let poté, co se z „partnerského“ vztahu s predátorem vymaní.

Právě svou ostře, nepateticky a systematicky napsanou knihou si ale Vanessa bere život zpátky. Stejně jako mnohé oběti sexuálního násilí, domácího násilí nebo jiného typu útlaku se sepsáním svých vzpomínek stává opět jejich majitelkou. Tento akt, paradoxně využívající právě Matzneffovy zbraně, tedy slova a text, je zde performativním a odvážným gestem emancipace. Svolení je díky tomu knihou, která není jen literární událostí, ale hlavně politickou, feministickou a společenskou vzpourou proti patriarchálnímu útlaku.