Článek
Kromě různého nesnesitelného poučování, moralizování a vyvyšování se, a to dokonce i pomocí hesel jako Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí, se ale na sociálních sítích a v úvahách novinářů objevuje též obava, že protibabišovská kampaň, kdy se budeme lidem posmívat a říkat jim, jak jsou hloupí a jak blbě volí, nemusí mít kýžený výsledek. Ta obava je samozřejmě správná. A v návaznosti na ni se objevuje i otázka, jak tedy vlastně lidi, kteří „nevolí jako my“, oslovovat.
Mapa České republiky, která jasně ukazuje, kde lidi volili více Petra Pavla a kde naopak více Andreje Babiše, je velice podobná oné mapce, kterou někdo vytvořil před pěti lety, když se Miloš Zeman stal podruhé prezidentem. Tehdy novináře napadlo porovnat ji s mapou exekucí a zjistili, že tam, kde jsou lidi více zadlužení, volí více Zemana. To pochopitelně neznamená, že ten, kdo je v exekuci, automaticky volí Zemana, Babiše, ANO nebo SPD, ale znamená to, že tu máme regiony, kde se lidem žije hůř a kde se hlasuje více proti současnému systému.
Andrej Babiš na tiskové konferenci po oznámení výsledku prvního kola prezidentských voleb
Je s podivem, že se tak malá země potýká s tak velkou regionální nerovností.
Požadavek na větší důraz na regionální rozvoj ale mohli politici i média vyslyšet už v roce 2011, kdy ho dost jasně artikulovali demonstranti ve Šluknově. V mediální zkratce se ovšem dostalo pouze na problémy s nově přistěhovalými Romy, a všechny demonstrace tak byly rámovány jen jako rasistické. Sociální problémy s lidmi z ubytoven byly sice spouštěčem těchto strach vyvolávajících protestů, pozornější posluchač však mohl v tamních projevech zaslechnout i obavy nad tím, jak se ruší nemocnice, školy, vlakové a autobusové spoje a jak je život v pohraničí složitý, zejména když je nedostatek pracovních příležitostí.
Přitom právě nemocnice a školy, stejně jako další podobné instituce, přinášejí odlehlým místům nejenom pracovní příležitosti, ale taky vzdělanost. Dobrá infrastruktura pak pomáhá mobilitě a může lákat další lidi, aby se přistěhovali. A to bez toho, že bude muset mít každý dospělý člen domácnosti vlastní auto.
Už roky si říkám, že by měl existovat nějaký Marshallův plán nejen pro Sudety, ale pro všechny regiony, které se právem cítí být opomíjeny. Aby například děti v Karlovarském či Ústeckém kraji měly stejnou šanci, že vůbec dokončí základní školu, jako mají děti v Praze.
Pak bychom nemuseli v čase mezi dvěma koly prezidentské volby horko těžko vymýšlet, co rychle udělat, aby lidi volili „správně“.
