Článek
V půvabné směsi jasnozřivosti a totálního minutí, s níž shodil třeba i Otokara Březinu, se kritik Peroutka pustil do Célina za to, že na člověku nenechává nit suchou a kousek dobrý. Že se jen rochní v deziluzi a ve zhnuseném odporu k lidem i sobě samému.
Z více než sedmisetstránkové cihličky Ondřeje Horáka nazvané Pohlavní styky (Fra 2021) by Peroutka taky radost neměl. Ani ona nepřináší nic než deziluzi, tentokrát stíhající hemžení v českém literárním, mediálním a celebritním rybníčku.
Horák, pravda, není tak hustý jako Céline. Nevyvolává dávení, spíš úsměv. Baví pomocí panoptika dementů, přehlídky groteskních postaviček a jejich trapných osudů, snah, chamtivosti a touhy po slávě.
V té knížce v podstatě nejsou kladné postavy. Každá z desítek krátkých kapitol nabídne jednu nebo několik „stárnoucích, čím dál obtloustlejších žen“, „zpěvaček, které v sobě mají mnohem víc úporné snahy než talentu“, „notně odkvetlých hereček, jež vynikají mimořádně hysterickým projevem a plochým hrudníkem“, „nacamraných policejních ředitelů“, „producentů, co nikdy nic nedělají, jenom chodí po chodbách a žvaní nesmysly“, „floutků z nekonečného seriálu“, „ceněných básníků civilních veršů, kteří se už nejmíň deset let neustále opakují“, „úlisných nakladatelů“, „nevalně mytých nešťastníků neurčitého věku, již pořád jedí všechno nejlevnější, mají věčně umaštěné brýle a rozcuchané vlasy“, a dalších částečně odporných a částečně politováníhodných postav.
Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.
Když si tu sebranku dávkujete postupně, a ne najednou, nezahltí vás a můžete se jí těšit i týdny. Tak dlouho se pousmíváte nad tím malicherným světem, až si uvědomíte, že se smějete sami sobě.
Horákovy Pohlavní styky neukazují pravdivý obraz českého literárního provozu. Na to se v nich moc souloží a granty jsou příliš vysoké. Fungují jenom jako zvětšovací sklíčko, pod kterým je někdy rozmazaně, jindy velmi ostře vidět malost, v níž se všichni denně brodíme a vlastně si ji už ani neuvědomujeme. Zaplaťbůh za sklíčka, i když je jejich obraz přehnaný. Zaplaťbůh za štulce, které nám otvírají oči pro to, abychom uviděli ubožejší stranu svého světa.
