Salman Rushdie: Čtenáři mají rádi multikulturní témata

Předsedkyně Victoria Glendinningová, porotkyně spolu se spisovatelkou Mariellou Frostrupovou a profesorem literatury na londýnské univerzitě Johnem Mullanem oznámili, že hlasovalo více než 7800 čtenářů a 36 % jich zvolilo Děti půlnoci; 37 % hlasů bylo z Británie, 27 % ze severní Ameriky.

Konkurence byla velká, přesto čtenáři z celého světa dali najevo, že si cení autora spojujícího kořeny indické kultury se „západním“ světem. „Úžasná zpráva!“ reagoval Rushdie. „Jsem nesmírně potěšen a chtěl bych poděkovat čtenářům z celého světa, kteří volili Děti půlnoci.“ Román o dvojčatech, jejichž osud vypověděl o dějinách Indie, napsaný v roce 1981, vyšel česky o čtrnáct let později.

V Rushideho románech a povídkách (mj. Východ, Západ), se snoubí vědomí rodáka z Bombaje, kde se 19. června 1947 narodil, s prožitky z Británie, kde dospěl a vystudoval. Po útoku fundamentalistů, kdy nad ním v roce 1989 íránský duchovní vůdce Chomejní za domnělou urážku islámu v knize Satanské verše vynesl ortel smrti, žije zpravidla v New Yorku.

Tzv. fatva, vysílaná v teheránském rozhlase, zněla: „Oznamuji všemu hrdému muslimskému lidu na světě, že autor knihy Satanské verše, která je namířena proti islámu, Prorokovi a koránu, spolu se všemi, kteří se podíleli na jejím vydání a byli si vědomi jejího obsahu, jsou odsouzeni k smrti.“

„Každý, kdo položí život ve snaze zbavit svět Rushdieho,“ prohlásil dále, „bude považován za mučedníka a půjde přímo do nebe.“ Okamžitě se ozvaly PEN kluby z Kanady, USA, solidarita českých kolegů byla rovněž jednoznačně vyslovena. Tlakem světové veřejnosti, a především jednáním Evropské unie byl ortel zrušen, ale fanatici o jeho naplnění jistě sní.

„Vždycky mě potěší, když mohu navštívit toto nádherné, skoro až velkolepé město,“ řekl Rushdie Právu roce 2001, kdy se v Praze zúčastnil debaty na Festivalu spisovatelů. „Jsem opravdu šťastný, že jsem se mohl vrátit, abych zase poznal to nejlepší, co Praha nabízí… Podle mého názoru technologie je pouze jedním z rozměrů lidského života,“ dodal na téma vývoje civilizace.

„Důležitým, ale ne nepostradatelným. Duchovní život by jí neměl podlehnout, i když to tak občas na začátku tohoto století vypadá.“

Britská literární cena Man Booker Prize, udělovaná spisovatelům z Velké Británie a bývalých zemí Britského společenství, která si už dávno přisvojila přívlastek „prestižní“, se vyznačuje paradoxem. Téměř každý z britských literátů proti ní prý má výhrady a téměř každý po ní touží.

Uděluje se od roku 1969, kdy ji obdržel P. H. Newby za dnes již neznámý román Something to Answer For. Od té doby bylo poctěno mnoho románů, které se staly klasickými díly nejen ostrovní literatury.

Za všechny lze zmínit Obležení Krišnapuru J. G. Farrella, román Iris Murdochové Moře, moře, román Kingsleyho Amise Staří parťáci, knihu Oskar a Lucinda Australana Petera Careyho, Soumrak dne Kazua Ishigura, jenž se dočkal brilantního zfilmování, anebo Pi a jeho život od Kanaďana Yanna Martela.

Mnoho vynikajících autorů po ní marně touží, jen dva ji získali dvakrát, shodou okolností oba Nebritové, Australan Peter Carey a Jihoafričan J. M. Coetzee. I ti se s dalšími dostali do pomyslné prestižní pětky, z níž čtenáři volili.