Hlavní obsah

ŠÁLEK Josefa Chuchmy: Ruská kultura je velká neznámá

26. 2. 2023, 16:39

Právě před rokem Rusko vpadlo na Ukrajinu a zahájilo válku. Za tu dobu se změnilo mnohé. Mimo jiné pohled – zdaleka nejen český – na ruskou kulturu a umění. Tak rázné odcizení si ještě před deseti lety asi nikdo neuměl představit. I když jisté signály tu nějakou dobu už byly.

Když HBO vyprodukovala temný seriál Černobyl, Rusové předloni reagovali stejnojmenným filmem, oslavujícím hrdinství jejich lidí.

Článek

Pokud zůstaneme u tuzemské perspektivy, asi nejzřetelnější byla setrvale se rozestupující průrva patrná v kinematografii. Vyjma několika artových snímků, z nichž některé nadto vznikly jen částečně v ruské produkci (viz Nemilovaní Andreje Zvjagynceva či U Petrovových řádí chřipka Kirilla Serebrennikova), jsme ztratili povědomí, co se v ruské kinematografii vlastně děje.

Obdobně literatura: sem tam nějaká kniha tady vyšla, ale pokud vezmeme dejme tomu prozaická díla vydaná v Rusku za posledních deset let, přeloženo a vydáno z nich tu bylo méně svazků než třeba titulů italských.

Ale teď i ono paběrkování se jeví být jako hojnost oproti současnému nic. Pokud mě paměť neklame, žádný nový ruský film ve zdejších kinech, ani artových, v Česku za poslední rok uveden do distribuce nebyl. Před několika týdny nakladatelství Paseka dodalo na pulty román Rusky (dnes žijící v Německu) Ljudmily Ulické z roku 2015 Jákobův žebřík.

Ovšem co se v ruském písemnictví právě teď fakticky děje, co tam lze nebo nelze tvořit a publikovat, nevíme. Moskevská moc svojí politikou ruskou kulturu od Evropy fakticky odřízla. Ruská kultura je nyní z podstaty věci podezřelá, jakkoliv to může být nespravedlivé vůči některým konkrétním tvůrcům a dílům.

A nejen to. Uplynulý rok sáhl do kritérií, s nimiž se má a dá na uměleckou tvorbu a její souvislosti nahlížet. Vedou se diskuse, nakolik je ruský imperialismus přítomen v dílech klasiků, kupříkladu Puškina nebo Dostojevského. Zjistí západní člověk, že si některých imperiálních či násilnických rysů u ruských velikánů nevšímal nebo je nechtěl vidět?

Spisovatel a komentátor Martin M. Šimečka nedávno v Českém rozhlase poznamenal, že klasickou ruskou literaturu samozřejmě netřeba pod tlakem aktuální situace zavrhovat, avšak bude nutné číst ji znovu – kritičtější a pozornější optikou, neokouzlenou ruskou jinakostí.

Proces, který před rokem válka spustila, bude mít dalekosáhlé důsledky i kulturní. Pokud se totiž v kremelské politice zázrakem nepřihodí zásadní obrat k lepšímu, bude pokračovat civilizační odklon od Evropy a ruská kultura z toho nebude vyňata. Možná právě i tohle Putin chce.