Článek
Havel je sice filmový režisér začátečník, ale jako zkušený člověk ví, že pro úspěch se musí obklopit profesionály. Ke spolupráci tak přizval uznávaného kameramana Jana Malíře (Šakalí léta, Učitel tance nebo Pupendo) a producenta Jaroslava Boučka.
K tomu se v tragikomickém příběhu o loučení se s mocí (a vládní vilou) připojila přední česká herecká plejáda – v hlavní mužské roli odstupujícího kancléře se objeví Josef Abrhám, jeho manželku Irenu ztvární Dagmar Havlová. Příležitost dostali rovněž Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Jiří Macháček, Josef Polášek, Tatiana Vilhelmová nebo Vlasta Chramostová. Klíčovou roli také hraje samotný dům s přilehlou zámeckou zahradou.
V ní si prozpěvuje kanárek a pobíhá boxerka Alma, miláček manželů Havlových, prostranství zdobí moderní sochy a dary z exotických koutů světa, schodiště vily pak roztodivné předměty jako porcelánový Mao Ce-tung, bronzová Leninova busta nebo Warholova plechovka Campbellovy polévky. Většina soch pochází z Havlovy sbírky.
Uvolněná atmosféra
„Pan režisér je úžasný, usmívá se, je klidný, když něco chce, tak to krásně a zřetelně řekne. A my herci jsme za to rádi, protože mu nemusíme nabízet blbosti. Nejsou žádné konflikty, žádný stres, a díky tomu se cítíme dobře,“ říká s nadšením v hlase Josef Abrhám.
A Jaroslav Dušek dodává: „Pan Havel je hravý hoch a rozhodně nepůsobí nezkušeným dojmem. Jeho režisérský styl je specifický v tom, že umí celou hru zpaměti. Ví přesně, co chce, ale zároveň je otevřený, takže můžou vznikat různé nápadíčky.“
Volnost sice herci mají, ale jen v mantinelech, které jim Havel sám určí. Text musejí znát velmi přesně. „Textová improvizace se nekoná, hraje se tak, jak je to napsané. Ono je to napsané dobře, to je výhoda. Improvizace může být v nějaké energii, v rytmu, v pohybu, který uděláte,“ hodnotí Dušek, který hraje náměstka Kleina, „podle mě je mnohem větší inspirací Kleina Stanislav Gross než Václav Klaus – kvůli slovní hříčce. Kdybych chtěl inspiraci vidět, je to ten mladý nastupující, ne ten, který končí.“
Hlavní ženskou roli hraje bývalá první dáma Dagmar Havlová, pro filmové Odcházení režiséra Václava Havla je klíčová také honosná vila Čerych.
A Josef Polášek, jenž hraje osobního strážce, k tomu doplňuje: „Chce, abychom text jako herci nedozdobovali. Vtip by měl být v přirozenosti.“
Poláškova scéna s tasením pistole, ovšem beze slov, na place novinářům demonstruje Havlovo režisérské vedení. Jede se „nanečisto“, naostro až odejdeme. Havel, který se na to náležitě vymódil (na vestě motýlci, béžové traktorky a čepice s nápisem I love U), dává pokyn, že to sjedou jednou s rozepnutým sakem, podruhé se zapnutým. „Pane prezidente, můžeme?!“ ptá se asistent režie. „Ticho, akce a jedeme!“
Havel není pro všechny, ale je pro každého
Pro dramatika je filmová režie splněním si životního snu, pro Evu Holubovou je zase natáčení s ním životním zážitkem. „Je to úžasné setkání. U Havla je výborné, že se neprožívá, mluví jasně, stručně a výstižně. Je velmi vědomý režisér se smyslem pro humor, ale ještě je tam něco nad tím. Mám pocit, že se dívá na svět z nadhledu,“ svěřuje se představitelka tajemné Moniky, nejlepší kamarádky Ireny.
Václav Havel si splnil životní sen
Podle Evy Holubové došlo v tomto projektu ke vzácné symbióze mezi režisérem a kameramanem, která prý působí jako sanatorium. Ještě cennější je, jak říká, propojení osoby hlavního představitele Josefa Abrháma s Havlem: „Je to, jako by to psali spolu, jsou na sebe zvláštně napojeni, což je pro ostatní herce velmi důležité.“
Po loňském snímku Normal se pomalu k filmu vrací i Havlova manželka Dagmar.
„Je to pro mě určitě čest, jen chci zdůraznit, že je ta role sice napsána pro mě, nikoli o mně,“ zdůrazňuje s tím, že se manželovi nikdy nesnaží nic vymlouvat, protože si „stejně vždycky udělá, co chce“.
„Za uměleckou stránku vůbec nervózní nejsem, protože má Vašek jasnou představu a podle ní kráčí. Trošku jsem ale nervózní kvůli jeho zdravotnímu stavu,“ mírně se zamračí a už se jde připravovat na natáčení.
Režisér Václav Havel.
Jak Havlovo dramatické dílo nakonec obstojí na filmovém plátně, uvidíme za několik měsíců. Premiéra je naplánována na březen příštího roku, rozpočet se má pohybovat kolem 45 miliónů korun. Zatím se v této souvislosti mluví o divadle ve filmu, o zvlášt -ním surrealistickém počinu.
„Film by mohl být, řekněmež, neobvyklý. A pevně věřím, že nebudu jediný člověk, který se u toho bude smát,“ napíná režisér. „Havel není pro všechny, ale je pro každého,“ hodnotí zase Eva Holubová. Tak uvidíme…
