S nachlazeným tenoristou zpíval i Karel Gott

Zůstal naopak dirigent David Gimenéz, Carrerasův synovec, a i spoluúčinkující Kühnův dětský sbor.

Hala byla sice téměř vyprodaná, ale svou velikostí odpovídala vánočnímu koncertu mnohem méně než Kongresové centrum. Zvuk orchestru musel být amplifikován, zpěváci zpívali do mikrofonu a hlavně u Carrerase někdy zvukaři nevyváženě přetahovali. I tak bylo znát jeho nachlazení (i s občasným smrkáním), což ale nevadilo – naopak bylo možné obdivovat zpěvákovu profesionalitu a snahu nezklamat příchozí diváky.

Repertoár večera byl téměř stejný jako minule – na vánočně vyzdobeném pódiu se dvěma postranními plátny s detaily z koncertu zněly operetní a muzikálové melodie, španělské a italské písně. Znalci Španělska ocenili, že Carreras při zpěvu několikrát zabočil i do rodné katalánštiny. Svět opery zastoupila pouze korejská sopranistka, která přednesla s trochu úsměvnou češtinou i árii o Měsíčku z Rusalky.

Sám Carreras se v posledních letech po přestálé nemoci věnuje hlavně písním, a tak k nejlepším okamžikům koncertu patřily jeho duety se sopranistkou při melodiích ze španělských zarzuel. Vyloženě vánoční ráz měla druhá polovina programu se známými světovými vánočními melodiemi. V nich se také přiřadil k účinkujícím dětský sbor a v závěrečných přídavcích slibovaný domácí host – Karel Gott.

S jeho příchodem se rozehřálo i publikum a šest přídavků, na nichž se podíleli i Carreras, sbor a Park Mi-hae, bylo mohutně aplaudováno včetně několikanásobných ovací vestoje. Gott sám zazpíval pouze svůj hit Jsou svátky. Vrcholem večera se stalo společné zazpívání White Christmas a úplný závěr se Stille Nacht.

Téměř tříhodinový koncert s přestávkou jistě potěšil a měl onu milou předvánoční atmosféru, jakou takové akce mívají. Ctitelé známých koncertů Tří tenorů si ale museli uvědomit, že doba se posunula, léta ani následky nemoci nelze zakrýt a že při podobných velkých gala ve sportovních halách je výkon sólistů často nevyrovnaný, což kupodivu bylo hlavně znát u korejské pěvkyně.

U bělovlasého Carrerase nutno obdivovat jeho neutuchající nasazení a stále procítěný lyrický přednes, který nezmizel ani při nachlazení, při kterém by mnozí jiní koncert odřekli či zredukovali.