Článek
Rittstein je celoživotním bystrým a ironickým pozorovatelem s bohatou imaginací a vytříbeným smyslem pro absurditu, což se silně projevilo už v jeho obrazech z osmdesátých let. Na nich s groteskní nadsázkou zachycoval život na pražském sídlišti, partnerská dramata v obývácích za zdí i kancelářské půtky, dění na plovárnách, v hromadné dopravě.
„Všechny zážitky, i ty zdánlivě všední, se mohou stát podnětem pro vznik lokálních historek v jeho tvorbě,“ říká k tomu kurátor výstavy Petr Mach.
Rittstein je přitom energický malíř, tíhnoucí k expresivnímu výrazu a výbušnému gestu. Své obrazy však zároveň důkladně promýšlí i racionálně konstruuje. To se zejména v tvorbě z osmdesátých let projevuje v kontrastu někdy téměř až násilného malířského gesta a soustředěné kresby, ať už abstrahující, nebo realisticky detailní.
Michael Rittstein: Pestrá nabídka, 2008˗2009, akryl, plátno, 230 × 190 cm.
V devadesátých letech se pak Rittsteinův zájem přesunul ke krajině a člověk už nebyl ústředním motivem obrazů. Malíř se však brzy k lidskému mumraji vrátil, součástí scén se stala i zvířata nebo různé fantastické bytosti. Prostor, v nichž se figury pohybují, ale už není tak sevřený a omezující jako dřív. Obrazům se opět vrátila pestrá barevnost, tentokrát v intenzivnějších a jasnějších tónech.
V poslední době malíř nachází inspiraci při cestách do exotických zemí, třeba Indie či Mexika. Témata z nich se promítla i do tří velkých obrazů výstavy, z nichž největší s názvem Zalomená kukuřice měří téměř 5 x 8 metrů. Malba jako obvykle složená z menších panelů vznikala během léta na umělcově chalupě, přesněji řečeno v traktorové myčce, protože by se s ní jinam nevešel.
Ačkoli se za minulého režimu k politice a veřejnému životu Rittstein nikdy přímo nevyjadřoval, byl z jeho pohledu na svět patrný kritický odstup. Od počátků jeho umělecké činnosti to mělo za následek omezené možnosti vystavovat. I z tohoto popudu se na sklonku osmdesátých let stal zakladatelem volného sdružení 12.15, Pozdě ale přece, v němž umělce nespojoval ani tak výtvarný názor, jako spíš snaha o rozšíření možností prezentovat jej veřejnosti. Stal se i členem Nové skupiny a SVU Mánes.
V letech 2001 až 2018 působil jako vedoucí pedagog ateliéru malby na AVU v Praze. V roce 2012 byl jmenován profesorem a dnes je jako jeden z mála současných českých umělců zastoupen i v zahraničních muzeích, například ve vídeňské Albertině nebo pařížském Centre Georges Pompidou.
Může se vám hodit na Zboží.cz: