Článek
Otázkou „Jak by se to odehrálo ve skutečnosti?“ se Poledňáková nezabývá už od časů bačkůrek na zasněženém svahu v „komedii století“ S tebou mě baví svět: reálně by přece byl konec výletu, velmi obtížně by se sestupovalo s totálně promáčeným, únavou ztěžklým dítětem v náručí dolů, rozhodně by bylo po náladě, dítě by patrně nastydlo…
Autorka pravdami tohoto druhu neobtěžuje, život nepodrobuje dušezpytnému zkoumání a rozhodně ničemu nenastavuje zrcadlo. Vybírá si ze situací a historek ty po všech stránkách pohlednější, s jejichž pomocí lze vyfabulovat zábavný příběh středního proudu – tak řečenou a mnohými opovrhovanou „popinu“, kterou má ovšem v oblibě nepoměrně víc diváků než Sestru i s Ocasem ještěrky dohromady. Což není hodnocení, ale fakt.
V tomto duchu se odvíjí i Líbáš jako Bůh s ústředním milostným čtyřlístkem a širší rodinou dětí, vnoučat, snach a prababiček, kterým se v každém takovém filmu (nejen Marie Poledňákové) musí říkat jménem, protože jsou vlastně duchem nejmladší.
Láska kvete v každém věku
Milostnými eskapádami již starších lidí jako by Poledňáková v návaznosti na svůj nejúspěšnější film říkala S tebou mě nepřestává bavit svět. Doklad oblíbených rčení, že láska kvete v každém věku, kdo nic neprožije, nemá čeho litovat a každý je jen tak starý, jak se cítí, předkládá nepřetržitě a doprovází je výroky a nápady kluka, napsaného i vybraného podle předlohy Tomáše Holého, kterého kdysi objevila.
V centru pozornosti je rozvedená profesorka francouzštiny Helena, která žije ve společné domácnosti s bývalým mužem, spisovatelem a televizním moderátorem Karlem, což je role přesně napsaná pro Jiřího Bartošku. Autorka ho obdařila nadhledem a nejvtipnějším textem a Bartoška zahrál okouzlujícího a stále žádoucího kavalíra s takovou věrohodností, že se Magálová po projekci přiznala, že jí bylo líto, že se s ním její Helena rozvedla.
Ona sama v nevýhodné startovní pozici u nás málo známé slovenské herečky dělala všechno pro to, aby hvězdnému týmu Bartoška – Kaiser – Holubová stačila, ale místy přece jen moc tlačí na pilu, čímž její postava ztrácí sympatie. Nelze však neocenit, že se úctyhodně poprala s nesnadnou rolí ženy, která se v již před pár lety oslavené padesátce chová jako zamilovaná šestnáctka i s veškerou trapností, kterou takové chování přináší.
Holubová a Kaiser velmi dobře posloužili rolím, pro které byli vybráni, Kaiser dokonce „zařadil“ scénku, v jakých jsme ho znávali jako baviče. Kouzelník ale nepřišel a několik (nejen jeho) takových scének bohužel trčí z filmu jako z estrády.
:. Líbáš jako bůh Autor: Líbáš jako bůh
Symboly současnosti – drnčení mobilů, psaní SMS zpráv a e-mailů, které docházejí v nepravý čas na špatné adresy, jsou pro zápletku vděčné, ale je jich až moc a pořád dokola, takže působí časem už nepříjemně stereotypně, film se natahuje a ztrácí počáteční svižné tempo.
Líbáš jako Bůh je komedie, určená divákům vstřícným k humoru Marie Poledňákové. V kontextu předloňských Vratných lahví to není mnoho, ve světle dnes již dlouhé řady pitomých, byť leckdy dobře navštívených „veseloher“ z posledních let od Jak se krotí krokodýli, kde ona sama jen zneužila vlastní značku, přes Takovou normální rodinku až po Sněženky a machry po pětadvaceti letech, v nichž jiní učinili totéž, to není tak špatné.
Líbáš jako Bůh,
ČR 2009 Režie: Marie Poledňáková, Hrají: Kamila Magálová, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Oldřich Kaiser aj.
