Článek
Rodina si přála soukromý obřad bez hostů. Dcera Eva a syn Josef se rozhodli spolu se Židovskou obcí v Praze pozvat Lustigovy přátele a ctitele na modlitbu za zemřelého v sobotu 5. března ve 14:00 hodin do Španělské synagogy. S ohledem na šabat by měli lidé do synagogy přijít s pokrývkou hlavy a s vypnutými fotoaparáty a telefony.
Rodina uvítá, pokud lidé spíše než květiny a věnce zašlou příspěvek na konto Nadačního fondu Janele (číslo konta: 285 608 285 608 369/0800). Pomohou tím lidem s krevními chorobami, například s rakovinou mízních uzlin, kterou Lustig v posledních letech trpěl. Nadační fond založil zdravotnický tým klinické hematologie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, který se o Lustiga staral.
Vzpomínkové setkání k uctění památky Arnošta Lustiga organizuje také Společnost Franze Kafky, a to v úterý 1. března v 15:00 na Novém židovském hřbitově.
Ve Vašem otci jsem viděl člověka, který se celý život poctivě snažil najít si své místo v pohnutém světě druhé poloviny dvacátého století.
Rodině Arnošta Lustiga poslal v pondělí kondolenční dopis prezident republiky Václav Klaus. "Ve Vašem otci jsem viděl člověka, který se celý život poctivě snažil najít si své místo v pohnutém světě druhé poloviny dvacátého století, místo na straně spravedlnosti, svobody a základních lidských hodnot," napsal Klaus Lustigovu synovi Josefovi. "Osobnost jeho talentu a jeho osobních i uměleckých kvalit bude chybět nám všem," dodal prezident. Kondolenční list uveřejnil na webových stránkách www.klaus.cz.
Arnošt Lustig se narodil v Praze 21. prosince 1926. Jako dospívající prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. K nejznámějším jeho dílům patří Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Lustigovy literární příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka, které mu umožňují čelit ponížení a uchovat si lidskou důstojnost i v situacích krajního ohrožení.
Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. Poté pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.