S Kukym od Svěráka si můžete hrát, a nejen pod peřinou

K tomu přidal důkaz, že filmu zabydlenému neživými herci lze vdechnout ducha i bez toho, aby měly postavy obličejovou mimiku a aby si diváci nasazovali v kině 3D brýle.

Kuky je medvídek, kterého maminka vyhodila do popelnice, protože je starý a hlavně plyšový – a šestiletý Ondra má astma. A klučina, kterému teď na poličce nad postelí zůstala jen mladší a zářivější Bublina, bojuje se slzami pro milovanou hračku snem o tom, že se mu jednou vrátí.

Kuky se však pouští do vlastního boje o život. Poté, co překoná nástrahy kuka vozu a skládky, se vydává na cestu lesem plným bytostí, jaké znají jen ti, jež fantazie běžně pouští do světa Ferdy mravence a medvědů, co se potkali u Kolína.

Trochu mrzoutský, ale nakonec laskavý kapitán von Hergot, mizera Anuška, který ho chce sesadit z jeho postu strážce lesa, pytlíci – igeliťáci Zapík a Vidlička, kteří Kukyho pronásledují, aby ho vrátili na skládku, kam podle nich náleží, a mnozí další. Patří mezi ně samozřejmě i úžasná autíčka, která v žádném klukovském snu nesmějí chybět a hrají stejně důležitou roli jako všichni ostatní.

A pak je tu les. Krásný a tajemný, romantický i divoký. Žije vlastním životem a jen toho, kdo je schopen podívat se hodně zblízka na motýly, vážky, ostružiní, které chytá jako ostnatý drát, nebo na houby, jež vykukují ze svých úkrytů a pokřikují podivně žvatlavou řečí, láká do svých zákoutí.

Jan Svěrák si tentokrát napsal scénář sám, ale bylo by s podivem, kdyby v něm nebyly patrné otisky scénářů, které mu dosud napsal jeho otec. Nejzřetelnější je podobnost vývoje vztahu Kukyho a Hergota s Koljou a Františkem Loukou, na malém, ale výrazném prostoru je tu starostlivá maminka, která jako by právě přišla z Obecné školy, poznáme i svěrákovskou větnou stavbu a řadu dalších sympaticky příznačných prvků.

K tomu je tu však oproti Zdeňkovým textům výraznější, dá se říci i drsnější rozlišení dobra a zla, což je v pohádkovém příběhu důležité. A také je tu méně humoru.

To proto, že Kuky se vrací je především dobrodružný akční film, který sice na mnoha místech oživí vtip, ale nad humorem logicky převažuje napětí a honičky. Vůči scénáři lze tedy namítnout snad jen to, že bylo strašně těžké vymyslet pro neživé loutky, jejichž pohyb světem má svá omezení, scénář dostatečně hutný pro celovečerní rozměr, takže se situace občas přece jen s pouze malými odchylkami opakují.

To ale mohou namítnout jen dospělí, děti opakování toho, co se jim líbí, milují.

Režijně je Jan Svěrák nezaměnitelný, ať pracuje s živými herci nebo loutkami bez výrazu tváře. Film jde kupředu přímou cestou bez zbytečných odboček a úchylek, má spád, významotvorný smysl pro rozložení celku a detailu. Ten je zvlášť důležitý v záběrech živé přírody, které ocení hlavně děti, jež běžně vidí puntíkatý šátek kolem krku mravence, který jim leze po ruce.

Kuky je hračka, se kterou si děti mohou hrát pod peřinou stejně jako filmový Ondra. A je to zároveň příležitost pro dospělé vrátit se na chvíli s dětmi do časů her a fantazie. Označení rodinný film je tu tedy naplněno až po okraj.