Hlavní obsah

S Jirousem se přišly rozloučit stovky lidí

Praha

V den výročí porážky komunismu se přišly do kostela svatého Ignáce z Loyoly v Praze naposledy rozloučit s bývalým disidentem, básníkem a hrdinou undergroundu Ivanem „Magorem“ Jirousem stovky lidí. Mši v kostele zaplněném vlasatci a pamětníky undergroundu celebroval rovněž někdejší disident Václav Malý.

Foto: ČTK

Z parte Ivana Magora Jirouse

Článek

Na zádušní mši, kterou uspořádaly chartistky Dana Němcová a Petruška Šustrová, přišly tři až čtyři stovky lidí. Vyslechli si mimo jiné vzkaz od exprezidenta a Jirousova kamaráda Václava Havla, který politoval, že mu zdravotní stav nedovolil zúčastnit se piety osobně. „Každý den na něj myslím,“ uvedl Havel.

Foto: ČTK

Z parte Ivana Magora Jirouse

Na závěr vystoupil další z disidentů nynější ministr obrany Alexandr Vondra (ODS), který především vyzdvihl Jirousovy zásluhy na slávě Plastic People of the Universe, podle něj také Česká republika přišla o jednoho z největších básníků.

Na závěr requiemu zazněla Óda na radost. Pohřeb se bude konat v sobotu 19. 11. ve 13:00 v Kostelním Vydří.

Foto: Vladislav Galonek, ČTK

Ivan Martin Jirous na snímku z května letošního roku

Jirous byl velkým odpůrcem komunistického režimu. Do povědomí lidí se dostal zejména v souvislosti s undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl jejím uměleckým vedoucím. Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl v 70. a 80. letech minulého století opakovaně vězněn, dohromady to bylo osm let, pět měsíců a tři dny. Odborníci oceňují jeho básnické dílo.
Jirous vystudoval historii umění, vědě se ale nevěnoval. Říkal o sobě, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let. Klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla "programovým prohlášením" českého undergroundu.
Podstatné jsou Jirousovy básně, které vycházely od 70. let ve sbírkách v exilu. Za vrchol této jeho tvorby lze považovat Magorovy labutí písně, které vznikly ve Valdicích. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat. Dostal za ni cenu Toma Stopparda, za celoživotní básnické dílo obdržel literární cenu Jaroslava Seiferta.
Zdroj: ČTK
Související témata:

Výběr článků

Načítám