S Adamem Plachetkou o Saulovi, hokeji a trémě z americké hymny

Nedávno diváky potěšil v Brně, kde zazpíval v oratoriu Saul skladatele Georga Friedricha Händela. Libreto sleduje vztah mezi králem Saulem a Davidem, který od přátelství a obdivu směřuje k nenávisti a závisti. Sám Plachetka tvrdí, že právě hudba tohoto německého skladatele (1685–1759) je mu velmi blízká. Jen notami ale rozhodně nežije.

K jeho oblíbeným zálibám patří třeba sledování ledního hokeje. Konkrétně výkonů hráčů oblíbeného klubu New Jersey Devils, jehož barvy dlouhá léta hájil jeho kamarád, útočník Patrik Eliáš. Když se vedle sebe oba muži postaví, asi těžko byste si tipli, že ten větší z nich je slavný operní zpěvák. Právě vysoká postava je ostatně tím, čeho si na Adamovi Plachetkovi všimnete – vedle výjimečného hlasu – hned, jak vstoupí na jeviště.

S Romanem Válkem (český dirigent, zakladatel uskupení – pozn. red.) a Czech Ensemble Baroque spolupracuji již dlouho a rád. Stejně tak je mi blízká Händelova hudba a rád ji zařazuji do kalendáře, když to časové možnosti dovolí. Zároveň je brněnský koncert součástí většího projektu, který se potáhne až do léta.

Myslím, že většina toho, co člověk znát potřebuje, je přímo v libretu Saula. Samozřejmě znát jeho kontext má svoje přednosti, a proto jsem si biblický příběh s oratoriem spojený a detaily o postavách načetl.

Nemáte se za co omlouvat. Ano, Händelův Saul je původně v angličtině, ač existují samozřejmě i překlady do jiných jazyků. Naše provedení je nastudováno v originále.

Snažím se zpívat v jazycích, kterými vládnu, protože učení je pak mnohem jednodušší a výsledek přesvědčivější, než když se člověk učí jen fonetický přepis textu jako básničku. Nejvíce zpívám – asi ne příliš překvapivě – italsky. Občas se setkám i s němčinou, češtinou, angličtinou nebo francouzštinou. Zatím se mi nestalo, že bych se v nějakém jazyce nezvládl part naučit.

Z hlediska efektivity práce, případně úplně ošklivě řečeno investic do přípravy, je samozřejmě lepší studovat role, které si člověk zazpívá častěji. Nicméně mnoho hlavně koncertních skladeb se učíme na jednu příležitost a vracíme se k nim až po letech.

Jsem rád, že se Saula podařilo naplánovat během pár měsíců hned několikrát. Je to vždy znát na úrovni provedení a komfortu při vystoupeních. Na prvních koncertech se tak můžeme soustředit čistě na hudební stránku díla a následně zúročit zkušenost z hudebního nastudování při režijním zpracování.

To je trochu komplikovaná otázka. Záleží na tom, jak mnoho času by vaše nabídka zabrala. Příští sezonu už mám naplánovanou do detailů. Kdyby se jednalo o koncert a trefila byste se do volného dne, šlo by to nejspíš v sezoně 2020/2021. Operní produkce se ale plánují ještě více dopředu. Především pak premiéry, na které je třeba počítat více než dva měsíce.

V New Yorku zpívám každou sezonu jednou nebo dvakrát. V průměru je to tedy kolem deseti představení. Vídeň je jinak stále mojí domovskou scénou a trávím tam tři až čtyři měsíce ze sezony. Zbytek plní jedna až dvě produkce v jiných operních domech a koncerty. A kvůli tomu, abych byl blíže rodině, se snažím pracovat převážně v Evropě. Přes oceán tak létám jen párkrát za rok.

Většinou vyřizuji e-maily a sleduji filmy, protože spaní na palubě mi moc nejde, zvládnu si schrupnout jen na pár desítek minut.

Těžko říct. Záleží to vždy na aktuální sezoně. Pravidelnost je komodita, které je v mém životě bohužel pomálu. Například letos v lednu jsem začal ve Vídni, odtud jsem jel do Brna na zkoušku, další den na zkoušku do Bratislavy, další den proběhl koncert v Brně, pak následovaly dva dny koncertů v Bratislavě, další den přelet do Lublaně a koncert tam a den nato návrat do Vídně.

Začátkem února mě čeká Vídeň–Salcburk a zpět a následně Praha. Takže během měsíce to bude pět různých programů v šesti městech ve čtyřech zemích. To je ale extrém.

Hymna v Jersey byl zážitek v mnoha ohledech. Když mě Patrik poprosil, jestli bych nezazpíval při vyvěšování jeho dresu, byl jsem poctěn a rád souhlasil, protože bylo úžasné být u toho. Bohužel jsem tak nějak čekal, že mám zpívat naši hymnu, a ani se na nic moc nezeptal. Teprve pár dní před zápasem jsem zjistil, že se jedná o hymnu americkou, kterou jsem pořádně neznal. Musím uznat, že jsem měl trochu nervy, abych celý ceremoniál Patrikovi nepokazil.

Asi spíše za fanouška než znalce. Hokej sleduji nejspíš nejvíc.

Může se vám hodit na Zboží.cz: